Merkelová je osobností roku časopisu Time právem. Postupovala správně
Angela Merkelová se stala osobností roku časopisu Time. Její odpůrci s posměchem konstatují, že tou byl kdysi Hitler taky. Je potřeba se držet faktů a vidět, že to vyhlášení je spojeno s nějakým odůvodněním a v případě Merkelové to Time říká celkem jasně. Jde pochopitelně hlavně o vztah k uprchlíkům, ale nejen to.
Merkelová, jak časopis připomíná, pochází z Německé demokratické republiky, jež nebyla ani demokratická, ani republika. Jako dcera východoněmeckého luteránského pastora poznala život za železnou oponou, a to jako jediný západní lídr. Má tedy jiné vnímání svobody a jinak vidí lidi, kteří za ní utíkají.
Původně byla považována za političku bez charismatu, jíž je blízké spíše postupovat ve stylu politiky malých kroků, jak tomu říkal kancléř Willy Brandt, nebo vůdcovství zpoza scény, jak tomu říkají Američané.
Rok 2015 znamenal pro Merkelovou hned tři výzvy, které jsou současně ohrožením Evropské unie. Byla to řecká dluhová krize, jež ohrozila eurozónu, potom ruská anexe Krymu a nakonec vlna běženců. Merkelová zasahovala do všech těchto problémů. Řecko nakonec přistoupilo na přísné podmínky a sankce drží Rusko pod krkem, i když to se teď pokouší o novou strategii a tváří se jako nepostradatelný spojenec v boji proti terorismu.
Podle Timu se lídr projevuje právě v tom, že postupuje dál, i když ho lidé nechtějí následovat.
Nikoho sem nepozvala
Odpůrci Merkelové o ní mluví jako o zkázonosné postavě, která „pozvala“ milióny běženců do Evropy. Merkelová nic takového neudělala, to je klišé. Skutečnost je taková, že Německo v druhé půlce srpna ustoupilo od uplatňování dublinské dohody, jež stanovuje evropská pravidla pro zacházení s žadateli o azyl. Šlo o reakci na katastrofální situaci v Maďarsku, kde se na budapešťském nádraží ocitly tisíce běženců, kteří se chtěli dostat do Německa.
Sedmadvacátého srpna uprostřed všeobecného zmatku Německo prohlásilo, že nemá v plánu řídit se Dublinskou úmluvou. Ta znemožňuje podávání žádosti o azyl ve více zemích Evropské unie současně a přikazuje, aby stát poslal uprchlíka do výchozí země, kde poprvé vstoupil na evropský kontinent.
Jenže to nefungovalo. Merkelová zemím na jihu ulevila a místo díků sklidila posměch za svou údajnou naivitu.
Když se dnes Německo tváří rezervovaněji, je to tím, že jsme zase o nějakou dobu dál a země na jihu už by se neměly tvářit zaskočené situací. Kdyby se tehdy Německo drželo dublinských pravidel, muselo by vracet uprchlíky třeba do Řecka, jež má dost starostí samo se sebou. To by vedlo k humanitární katastrofě a možná velkým sociálním konfliktům, a to i mezi balkánskými státy samotnými.
Není tedy jasné, co vlastně Merkelová udělala špatně, když to jinak stejně udělat nešlo. Ale kdo chce hloupě křičet, ten křičí. Co má taky jiného dělat, když myšlenkami moc neoplývá.
