„Jsi pro uprchlíky?“ Jsem pro ně stejně jako pro modrou barvu, odpoledne a vítr nad komínem
Otázka je opravdu absurdní, ale poté, co se z běženecké vlny stalo mistrovství světa v hokeji, padá často. I přátelé ji dostávají. Taxíkář se mě takto pokusil vyzvat k diskuzi, ale včas jsem ho narazil na hrazení.
Jsem proti námraze? Proti větru nad komínem? Modré barvě? Odpoledni? Proti špagetám? Na to bych odpovídal radši, dává to větší smysl.
Je mi jasné, co je myšleno. Ve skutečnosti dotaz zní následovně:
Jsi naivní sluníčkář, který je ochoten pro dobro spáchat kontinentální harakiri, nebo jsi jako my a zavřel bys hranice?
A já říkám, že se na něj nedá seriozně odpovědět, protože se v něm skrývá hned několik logických argumentačních chyb, jež jsou však většině tázajících utajeny, neb při jejich probírání kouřili na záchodě. Jednou je falešné dilema. Druhou je dezinterpretace názoru oponenta. Třetí pak nepřípustné zobecnění.
Lidem, kteří utíkají před válkou, je nutné pomoci. Na hodnotách asistence potřebným naše civilizace vyrostla. Každý, koho znám a koho rozumprdové titulují sluníčkářem, si je vědom problémů, které s sebou střet kultur přináší. Ba co víc, oni ty problémy znají většinou daleko líp než blogeři v pyžamu, neboť jsou zcestovalí a sčetlí.
Proto je tak směšné, tak legrační poslouchat ono infantilní – „Vidíte, my jsme vám to říkali“ – po incidentech v Kolíně nad Rýnem a jinde. Ano, víme, a víme také, že může být ještě hůř, a že bude hůř.
Celá řada migrantů nebude moct najít práci. Bude u nás (v Evropě, protože v Česku jich moc nebude) dělat různé druhy neplechy. Bude to malá menšina z oněch stovek tisíc lidí, ale to je těm, kteří chtějí jednoduchá řešení, jedno.
Přes všechny problémy, které se znásobí, neexistuje jediný důvod, abychom běžencům a migrantům odmítli pomoc. Evropská unie je nejbohatší částí zeměkoule s více než půl miliardou obyvatel. Je to naše morální povinnost. I kdyby bylo běženců deset milionů, neznamená to „konec civilizace“, jak píší alarmisté.
Na to je jednoduchá odpověď. EU není a nikdy nebude superstátem, a to navzdory tomu, že její další federalizace by byla zapotřebí a navíc jednoznačně v zájmu České republiky, stejně jako v zájmu dalších menších a středně velkých států, protože čím méně budou rozhodovat národní státy, tím větší šanci na uplatnění budou mít lidi menších států. A protože EU není superstát, není pro ni jednoduché rychle se rozhodovat a řešit krize.
Ti, kteří dnes EU kritizují za „neschopnost v uprchlické krizi“, jsou ti samí, kteří házejí klacky pod nohy snahám udělat ji akceschopnější. Hodně při tom naříkají nad „ztrátou suverenity.“ Je to opravdu absurdní divadlo.