Nenávist k integraci zatemňuje rozum, na který se kritici EU tak rádi odvolávají
Při vyloučení nerozhodných by 53 procent voličů ve Velké Británii hlasovalo v nadcházejícím referendu pro vystoupení z Evropské unie, vyplynulo minulý týden z průzkumu pro deník Mail On Sunday. ČTK, jejíž zprávu většina českých sdělovacích prostředků převzala, k tomu uvedla: „Podle Mail On Sunday jde o šokující výsledky, které je možné dát do souvislosti s migrační vlnou, silvestrovskými útoky v Kolíně nad Rýnem a dalších městech a atentáty v Paříži.“
V mnoha komentářích, respektive více či méně kultivovaných poznámkách na sociálních sítích, se vzápětí projevila hmatatelná škodolibost, s níž byla tato informace vyzdvižena – se zřejmým přáním v pozadí, aby k vystoupení Velké Británie z unie skutečně co nejdříve došlo. Vždyť co by mohlo být větším důkazem nefunkčnosti, krátkodechosti a vůbec hlouposti celého integračního projektu než právě takové rozhodnutí tradičně racionálních Britů? A co by mohlo přinést autorům podobných poznámek a komentářů větší satisfakci?
Bohužel, nezazněla zde otázka, jež měla nutně po zmíněné úvaze následovat: Bylo by vystoupení Velké Británie dobrou zprávou pro Českou republiku?
Shrneme-li základní fakta, zdá se odpověď zřejmá. Vystoupení Britů by znamenalo mimořádně špatnou zprávu. Přinejmenším ze dvou jednoduchých důvodů:
1) Nepochybně by totiž přineslo oslabení racionálního „neúřednického“ a „nebyrokratického“ křídla (přistoupíme-li na tento pohled), tedy křídla žádajícího reformy, jak o nich hovoří premiér Cameron.
2) Za druhé pak proto, že by znamenalo fatální oslabení unie a naznačovalo – jako mocný precedent - její budoucí rozklad a rozpad.
Jakýsi středoevropský pakt s Kazczyńským, Orbánem a Ficem? Možná… ovšem jen do prvního přeshraničního výstřelu!
Racionálně vzato znamenalo by to jediné a tato skutečnost byla již mnohokrát vyřčena: posílení role Ruska, jež by si dříve či později zmíněné politicko-ekonomické elity podmanilo. Na úkor středoevropských zemí by řešilo své ekonomické problémy i mocenské ambice. Ostatně, činí tak již dnes.
A komu tim prospěješ?!
Tak daleko ovšem úvaha těch, kteří přinejmenším podprahově vítají možné vystoupení Británie z Unie, nejde. Pro ně je jakákoli zpráva naznačující evropskou dezintegraci a posílení role národních států vítanou satisfakcí. Jedno, kdo je hybatelem takového procesu!
Platilo to v září, když volby v Katalánsku vyhrály strany plánující na rok 2017 vyhlášení nezávislosti. Iniciátorem odtržení Katalánska je přitom nepochybně liberální a demokratická strana Konvergence a jednota.
Platilo to po nedávných volbách v Polsku, které ovládla strana Právo a spravedlnost, jež je v podstatě ultrakonzervativním a etatistickým uskupením založeném na vůdcovském principu.
Platí to při škodolibém sledování faktického rozpadu Belgie na vlámskou a valonskou část, platilo to při nadšeném aplausu, který zazněl po úspěchu Marine Le Penové v prvním kole francouzských regionálních voleb (jakkoli po fiasku v kole druhém nezískala její Národní fronta jediný region). Jednoduše tu funguje staré komunistické heslo, čím hůře, tím lépe.
Zopakujme však výše uvedenou otázku a hledejme odpověď čistě pragmaticky, bez jakéhokoliv evropského idealismu (ne, že by smrděl). Tedy: Je možné vystoupení Velké Británie z EU dobrou zprávou pro Českou republiku? Není pro ni naopak cílem reformovaná a funkční unie, či alespoň pokus o ní, jak o tom hovoří britský premiér? Pokud někdo odpoví na první otázku ano a na druhou ne, pak mu protievropská vášeň zatemňuje zdravý rozum.
