Chceme krev, nebo aspoň viry. Epidemie ziky přitahuje čtenáře jako džihád

Epidemií jsou po světě mraky, aniž o nich víme, ale tu a tam se sejde několik faktorů, které z nich udělají šťavnaté téma. Obvykle pomáhá nevyléčitelnost, nebo aspoň to, že nikdo dosud nepovažoval za nutné vyvinout vakcínu. Tu na ziku si prý experti dovedou představit, ale i když se o viru ví od 50. let, nemocní Afričané nikoho moc nezajímali. To jenom teď se nákaza přenesla do Nového světa a oprávněné obavy Brazilců, jakož i panika Američanů dohromady vyvolají poptávku.

Česko je na prahu chřipkové epidemie

Zprávy

Také je pro „popularitu“ nákaz žádoucí, aby bylo co vidět na fotkách. Něco tak akorát hnusného, nevšedního, dojímavého, ale zase ne přímo vředy a vytékající hnis. Třeba u eboly to byly ty skafandry zdravotníků, ptačí a prasečí chřipku zase šlo pěkně ilustrovat japonským metrem, kterým nikdo nejel bez roušky. Zika nasazuje těžší kalibr jak v obrazové, tak v textové rovině: mikrocefalii. Miminka narozená s malou hlavou. A z toho vzešlé nezvyklé varování brazilských lékařů: Nedělejte děti v období dešťů.

Pár týdnů budou lidi zajímat zprávy o šíření či nešíření viru, analýzy, rozhovory s experty, ale postupně to vyšumí. Ebola přestala zajímat daleko dříve, než přestala ve velkém zabíjet. Ziku zřejmě v médiích udrží karneval v Riu a letní olympijské hry, ale potom skončí v propadlišti dějin jako řada předchůdců.