Marek Dalík odsouzen. A co role jeho chlebodárce Topolánka?
Odsouzení Marka Dalíka, někdejšího (oficiálně nikdy nepřiznaného) poradce expremiéra Mirka Topolánka, na pět let do vězení za zločin pomoci při úplatkářství je do jisté míry překvapením. Pokud by rozsudek potvrdily odvolací soudy, šlo by o první potrestání „muže na špinavou práci“, které si pro styk s lobbisty a často i s podsvětím pořizovali někteří vysocí politici. Zřejmě inspirováni hvězdnou érou Miroslava Šloufa, někdejšího poradce expremiéra Miloše Zemana.
Marek Dalík podle verdiktu soudu skutečně požadoval půlmiliardový úplatek za to, že zařídí, aby rakouská zbrojovka Steyr nepřišla o dvacetimiliardový kontrakt na dodávku obrněných transportérů Pandur pro českou armádu. Už samotná astronomická částka, jež údajně měla být splácena ve třech částkách, vyráží dech. A lze se podivit nad Dalíkovu odvahou, pokud ji skutečně napsal na papír a ukázal, jak tvrdí účastník schůzky a zaměstnanec Steyru Stephan Szúcs, jenž o požadavku úplatku promluvil s více než tříletým zpožděním.
V této souvislosti se může zdát odsouzení Dalíka podivné ve srovnání se zrcadlově podobným případem Martina Bartáka, který si jako náměstek ministryně obrany Vlasty Parkánové měl říct o zhruba osmdesátimiliónový úplatek někdejšímu americkému velvyslanci a předsedovi dozorčí rady Tatry Williamu J. Cabanissovi. A to za vyřešení problémů, jež měla Tatra s dodávkami terénních aut pro armádu. Barták byl ale soudem osvobozen i proto, že Cabaniss také podal trestní oznámení tři roky poté, co měla žádost o úplatek padnout.
V reakcích představitelů Steyru je však jedna zásadní odlišnost — pro rozhodnutí soudu jistě podstatná. Na rozdíl od pana Cabanisse si nenechali Dalíkův korupční požadavek pro sebe. A jelikož Steyr je dceřinou firmou americké General Dynamics, okamžitě o průběhu schůzky informovali americkou ambasádu v Praze. Což můžeme brát i jako lekci z podnikatelské morálky a firemní etiky, s nimiž si Martin Dalík asi moc hlavu nelámal v časech, kdy ošetřoval mocenské a ekonomické zájmy svého přítele Topolánka.
Zatím samozřejmě není jasné, jak odvolací soud naloží s rozsudkem soudkyně Veroniky Čeplové. Již nyní je však jisté, že dosavadní průběh i tohoto procesu přispívá k definitivnímu rozbití atmosféry sebejistoty a nezranitelnosti, které za minulých vlád ODS a ČSSD propadala řada státních představitelů a jejich věrných služebníků.
Zvláště pak při sjednávání kšeftů se zbraněmi a vojenskou technikou, v nichž stát přicházel o stamiliardy na předražených a zmanipulovaných zakázkách. Otázku, zda alespoň některé další budou dotaženy do pravomocného rozsudku, raději nechme viset ve vzduchu.
Stejně tak jako problém, zda v případě pravomocného odsouzení Marka Dalíka se policie znovu zaměří na roli premiéra Topolánka. Ten se původně, jak vyšlo během soudu najevo, měl inkriminované schůzky zúčastnit společně s Dalíkem. Čímž je jasné, že Dalík nejednal bez premiérova vědomí.
Ale přece proto si politici pořizují muže na špinavou práci: Aby v případě, že se něco provalí, šli za své chlebodárce třeba i sedět do báně.
