Visegrád je něco jako anonymní alkoholici
Našli jsme si staronovou partu: V4 čili Visegrád. S Poláky, Slováky a Maďary nás spojuje odpor k uprchlíkům, mindrák oběti a vzdor vůči EU. Nebo snad ještě něco? Abychom to zjistili, uspořádali jsme na toto téma v redakci zajímavou diskusi u kulatého stolu – přečtěte si ji v dnešním tištěném Reflexu.
Visegrádská čtyřka je něco, jako jsou podpůrné skupiny lidí s handicapem, nemocí či závislostí. Takto se kromě zmíněných alkoholiků sdružují například lidé s alergií na lepek, s autistickým členem rodiny, gambleři, oběti trestných činů, nemocní všeho druhu. Je to dobré: psychická i praktická vzájemná podpora, sdílení návodů, posilování správných návyků, snadnější vyjednávání s okolím. Cílem je zvládnout trauma a pokud možno se vrátit do společnosti. Cílem není izolace. Čerstvě postkomunistické země se před pětadvaceti lety spojily, aby koordinovaly začlenění do NATO a EU. Podařilo se. Buď pochválen Visegrád. Nazdar v učebnicích. Když se to slovo ale vysloví dnes, cuknu sebou. Kam se nás kdo snaží zavléct? Co dobrého čekat od setkání čtyř nevypočitatelných reprezentací? Fašizující nacionalismus v Maďarsku. Beztvarý populismus na Slovensku. Extrémní konzervatismus v Polsku. A Česko: kombinace slabého premiéra, pragmatického oligarchy a vyšinutého prezidenta, který pro bonmot prodá nejen duši, ale celou zemi.
Čeho se na skupině V4 obávám nejvíc, je shoda v otázce averze k EU. Už i v Česku se z toho stává společenská i mediální norma. Ano, bruselská byrokracie se (stejně jako ta naše) vymkla z kloubů, mnohé se stalo příliš rychle nebo i chybně. Tak to ale opravme! Hledejme nové cesty. Jenže ty cesty musejí vést na západ, ne na východ. Ano, k pubertě vzdor vůči autoritám patří. Bouří se i děti z dobrých rodin. Ale neznamená to, že se hned odstěhují do rodiny nezaměstnaného alkoholika z Krasnoarmejska. S koncem puberty totiž dítě, je-li inteligentní, začne vidět svět zase normálně. Rozlišovat mezi podstatným a okrajovým. Pochopí, že východ a západ nejsou rovnocenné alternativy. Asociace se slovem východ jsou temné: represe, gulag, vodka, Mauzoleum. Z dobrého nám Rusko dalo literaturu, Tarkovského a ropu. Západ se pro mě pojí s pojmy civilizace, kulturnost, ekologie, móda, jídlo, filmy, osvícenství. Na západ se jezdí lyžovat, studovat nebo pracovat. Západu rozumím – včetně bruselských nesmyslů. Východu nikoli.
Často se cituje rovnice, že méně EU = víc Ruska. Ano, je to tak. Visegrád na tom nic nemění. Není to entita, jež by nás činila bezpečnějšími. Je to jen jméno pro prostor mezi západem a východem. Prostor, o který může být tahanice. Visegrád je past.
