Trump nemá s Reaganem nic společného. Je něco mezi Zemanem, Babišem a Berlusconim
Trumpovo tsunami republikánskou krajinou není nic menšího než bolševická revoluce americké politiky. Velkohubý Donald přepisuje pravidla, která platila několik desetiletí. Jeho zjev(ení) nikdo nepředvídal, každý ho podceňoval, a teď se jedinou racionální reakcí zdá být panika.
Trump je součástí sílícího trendu, jejž v politice sledujeme na celém světě. Jeho společným tématem je útok na zavedené politiky, kteří jsou považováni za zkorumpované, politicky korektní bačkory neschopné vyrovnat se se složitými problémy od ekonomiky po migraci.
Trend je podkreslen značnou dávkou nativismu, razance, černobílého vidění světa, sázky na jednoduchá řešení, pohrdání konstitucionalismem a vládou práva obecně a ve spodních patrech hnutí taky rasismu a šovinismu. Stačí se podívat na pár videí: na profil Trumpových fanoušků, na časté potyčky mezi nimi a protestujícími, na agresívní atmosféru a způsob, jakým všemu vévodí sám Velký Donald, Il Duce Americano.
Tato revoluce je revolucí nižší střední třídy a „pracujícího lidu“, tedy těch, jejichž pozice je kvůli globalizaci ekonomiky i civilizační kultury dnes otřesena víc než kdy jindy, lidí s omezeným rozhledem a nižším vzděláním, zejména malou znalostí politiky. Jsou to lidé znejistění, jsou v defenzívě a sedají na lep falešným mesiášům, jakým je teď právě Trump a jinde Babiš se Zemanem, Berlusconi s Orbánem, Kaczyński s Le Penovou, Wilders s Piou Kjærsgaardovou či Kristianem Thulesenem Dahlem.
Sami před sebou si své bezpáteřné konání mají potřebu omlouvat. Nedávno jsem v televizní diskusi seděl proti bloggeru Tomáši Haasovi a on přišel s tím, že Trump je vlastně něco jako Ronald Reagan. „Argumentoval“, že přece i proti Reaganovi se postavil celý establishment, včetně republikánského.
To je vskutku absurdní myšlenková akrobacie. Jedinou podobností Trumpa s reaganovsko-thatcherovským obratem v pravicové politice před čtyřmi dekádami je právě jen to, že jde o politické přeskupení, jakési povstání proti establishmentu. Podle této argumentace byla vlastně baronka Thatcherová cosi jako Klement Gottwald.
Skutečný rozdíl mezi Reaganem a Trumpem tkví v tom, že Reagan měl opravdový program, který předložil voličům, vyhrál volby a pak ho naplňoval. Trump žádný program nemá, jen plácá, co se mu zrovna hodí, a když už se mu to nehodí, plácá zas něco jiného. Je nepředvídatelný.
Reagan byl usměvavý optimista a toto svoje rozpoložení nabídl zamračené a nazlobené Americe v krizi, jež byla mnohem větší a hlubší než krize dnešní. Reagan byl tolerantní a rozvážný. Nikdy by neřekl, že Amerika zavře dveře lidem jen proto, že věří v jiného boha (muslimům). To by bylo popřením amerického kréda. Trump je neseriózní klaun, který se obrací k nejhorším pudům, zneužívá strach a hněv, chce se do Bílého domu prodrat za jakoukoliv cenu.
Ani snižování daní nemůže být hlavní položkou pravicového plánu: také proto, že Reaganův postup uspěl a daně jsou mnohem nižší. Stejně tak je pro pravici sebezničující bojovat proti vědeckému konsensu o změně klimatu, právům gayů a postupující liberalizaci společenských norem a diskursu. Trump však rozhodně není odpovědí na otázku, kam by se pravice měla ubírat, neboť představuje karikaturu těch nejhorších vlastností, jež po desetiletí falešně konzervativcům přisuzovala levice, nebo aspoň některé její zlovolnější okresy.
Někteří demokraté se možná škodolibě smějí spektakulární sebevraždě republikánů jako smysluplné pravice. A skutečně, Hillary Clintonová ve většině průzkumů nad Trumpem jasně vede (s Rubiem, Cruzem i Kasichem většinou prohrává). Jenže politická scéna je teď v Americe tak nepředvídatelná a Trump přepisuje pravidla s takovou razancí, že člověka napadá, jestli se demokraté nesmějí předčasně…
