Volit, nebo nevolit? Slováky čeká v sobotu chabá nabídka
„Slovenská nabídka ve volbách je nejslabší od roku 1989. Už dlouho vnímám, že většina opozice je zbabělá, narcistní a taky zoufale netvůrčí,“ píše šéfredaktor slovenského magazínu .týždeň Štefan Hríb.
Když jsem nedávno ve svém pořadu Pod lampou hovořil s lidmi, kteří probudili svědomí některých slovenských univerzit, měl jsem dvojaký pocit – byl jsem dotčený solidaritou a zároveň v rozpacích.
Za mé rozpaky však nemohli sympatičtí organizátoři solidární stávky. Naopak, jejich počin, kterým se nezištně a na vlastní náklady postavili za požadavky učitelů základních a středních škol, je občansky výjimečný a také lidsky krásný. Zatím se tu neumíme vzájemně podporovat ani neumíme Slovensko vnímat jako celek, v němž například základní a střední školy přímo souvisí s vysokými a ty zase s mnohým dalším v tomto státě.
Povedený předvolební rap:
Sám jsem měl velký problém. Ještě nikdy mi rozhodnutí netrvalo tak dlouho. Lámal jsem si hlavu, poslouchal jiné, i na pár hádek došlo. Až tento týden jsem dospěl k rozhodnutí, s nímž dokážu žít. Napřed však povím, že účast či neúčast ve volbách již nepovažuji za morální protiklady. V tom se neshodnu s jinak sympatickou kampaní Hrajeme o hodně (Hráme o veľa). Vzhledem k povaze demokracie je samozřejmě více situací, kdy je volit téměř povinností a řekl bych, že skutečně morální – tak to bylo v prvních svobodných volbách, ale na Slovensku i v roce 1998 či v několikerých prezidentských volbách.
Podle mé skromné míry poznání je slovenská nabídka ve volbách 2016 nejslabší od roku 1989. Už dlouho vnímám, že většina opozice je zbabělá, narcistní a taky zoufale netvůrčí. Kde jsou časy reformních nápadů z 90. let? Kde jsou jakákoli systémová řešení zaostalého zdravotnictví či školství? A kde je odvaha zastat se slabých, trpících či menšin? Kdo kromě prezidenta Kisky je aspoň zčásti slovenskou Merkelovou?
Osobní zodpovědnost
Toto poznání mi napovídalo, že správnou reakcí, ale též vkladem pro budoucnost může být tentokrát nevolit. Moje skromná míra zodpovědnosti, daná zejména působením v magazínu .týždeň a pořadu Pod lampou, mi naopak napovídala, že právě pro listopad 1989 – a tedy z úcty k nabyté svobodě – je navzdory chabé nabídce správné volit a také to veřejně doporučovat. I proto, že čtenáři .týždně a diváci pořadu Pod lampou nevolí šíření strachu, populismus a nesvobodu, takže jejich hlasy by nechyběly Směru, ale aspoň určité míře zlepšování Slovenska. Nakonec jsem se rozhodl.
Velmi mě při tom ovlivnila právě aktivita učitelů a sestřiček, kteří odvahou a nasazením předčili opoziční politiky, a vytrhli tím Ficovi z rukou volební náboj zloby vůči uprchlíkům. Mimochodem, právě z úcty k učitelům a sestřičkám vyšlo volební vydání .týždně se symbolem jejich úsilí, zelenou stužkou na titulce. Ano, je to i tichá obžaloba stavu opozice, ale to až v druhé rovině. Nakonec jsem se dohodl se svým 84letým otcem, že on hodí lístek slovensko-maďarskému Mostu a já budu volit liberální SaS, přičemž to uděláme jakoby společně.
Autor je slovenský novinář, šéfredaktor časopisu .týždeň a moderátor pořadu Pod lampou na TV Noe.