Evropa je v ohrožení. Ale Česká republika nemá jinou možnost, než jí pomoci
Snahy o řešení uprchlické krize posunuly do pozadí řadu dalších problémů, kterým v současné době Evropa čelí. Souběh tolika rizik dalšího vývoje, k jakému dochází v současnosti, se ve světě neobjevil od konce studené války, a vlastně ani dlouhou dobu předtím. Už proto by cestu z prekérní situace měly hledat země společně, neupřednostňovat individuální separátní řešení. To platí i pro Českou republiku.
Kromě samotné uprchlické krize je to především agresivní a nevyzpytatelná politika Ruska, rozpad uspořádání na Blízkém Východě, hrozba Brexitu, ale také celkové oslabování demokratických institucí uvnitř zemí Západu a posilování radikálnějších sil v jejich rámci. Řadu z těchto posunů lze vysvětlit dramatickým průběhem ekonomické krize v některých zemích – bez ní by Tsipras v Řecku či Iglesias ve Španělsku zůstaly postavami z okraje politického spektra. Zvyšování vlivu jiných radikálních sil přinesla uprchlická krize a vzestup dalších – jako Corbyn v Británii či Trump a Sanders v USA – lze vysvětlit jen celkovou únavou a ztrátou důvěry voličů ve fungování standardního demokratického systému. Ekonomická krize však všude stála na začátku tohoto vývoje.
Vyřešení jejích dozvuků a dlouhodobější stabilizace růstu jsou proto pro další vývoj v Evropě klíčové. Hospodářství má ovšem po odeznění hlavních příznaků této krize a obnovení růstu řadu rysů, které znamenají buď značná budoucí rizika nebo nové vzorce chování mezinárodní ekonomiky – případně obojí současně.
Co kdyby se peníze rozdávaly – ne vtip ale seriózní návrh
Zcela novým jevem jsou především záporné sazby některých evropských měn včetně eura a zcela vážné diskuse o tom, že peníze by mohly být občanům rozdávány v zájmu zvýšení poptávky a množství peněz v oběhu. Ceny státních dluhopisů jsou většinou na nejnižších úrovních v moderní historii; nejsledovanější evropský ukazatel, výnos desetiletých dluhopisů Německa, klesl na pouhých 0,13 % a očekává se další pokles. Obdobně výnos amerických dluhopisů se blíží nejnižší úrovni posledních let a obecně se začíná stávat běžným, že u nejbezpečnějších aktiv investoři neočekávají výnos, ale naopak začínají doplácet na to, aby je mohli držet. Průběh křivky výnosů státních dluhopisů, kdy výnosy dluhopisů s kratšími splatnostmi jsou vyšší než s delšími, bývá obvykle předznamenáním blížící se recese.
Navzdory momentálnímu růstu ekonomiky je tedy příznaků rizika dalšího vývoje víc než dost. Většina akciových trhů v posledních měsících utrpěla značné ztráty a přes vzestup cen v posledních týdnech není zdaleka jasné, jestli šlo o výkyv nebo dlouhodobý trend, který by mohl vést i k otřesům na mezinárodních burzách. Ceny komodit, které jsou potěšující pro většinu spotřebitelů a dovozce, signalizují kromě jiných vlivů útlum mezinárodní poptávky. Nejasný je vývoj v Číně, jejíž ekonomika ztrácí dech a mohla by v případě vnitřních obtíží způsobit silné turbulence na mezinárodních trzích. Vývoj v dalších zemí skupiny BRICS potvrzuje přehnaná očekávání, která byla do jejich hospodářského růstu vkládána a kromě vážných ekonomických problémů Ruska dopadají změny zejména na Brazílii, která se ocitá v recesi.
Spolupráce v rámci Evropské unie musí být posílena, ne naopak
Státy Evropské unie proto budou vyvíjet maximální snahu, aby se další krizi vyhnuly. Ve stínu řešení problémů s migranty budou ve své většině usilovat o posílení mechanismů spolupráce a zejména eurozóny. Budou postupně zaváděny prvky bankovní unie, posílí se pozice Evropské centrální banky v hospodářské politice a bude pokračovat užší koordinace rozpočtové politiky. Poslední vývoj v uprchlické otázce a ústupky Británie učiněné v zájmu jejího setrvání v EU posílí tendenci k vícerychlostní Evropě a lze očekávat, že země jádra EU doplněné o Španělsko, Irsko a některé další budou usilovat o prohloubení ekonomické integrace bez ohledu na ty státy, které by tento proces chtěly brzdit.
Pro Českou republiku je orientace na V4 slepou uličkou
Pro zemi jakou je Česká republika by mělo být hlavní prioritou se tohoto procesu zúčastnit. Pochybnost snahy o samostatná řešení se v hospodářské politice může ukázat zakrátko – pokud ECB dále sníží sazby do záporného pásma, bude ČNB vystavena zásadní zkoušce. Buď bude nucena ke stejnému kroku, nebo náklady na udržování uměle oslabované koruny dále dramaticky vzrostou. Podobných příkladů toho, že prostor pro zcela samostatnou hospodářskou politiku je ve skutečnosti velmi malý, se bude objevovat stále víc. Orientace na státy V4 místo na země jádra EU je přitom slepou uličkou – ekonomicky nedává smysl téměř žádný a politicky může Českou republiku dostávat na vedlejší kolej evropského vývoje.
S přijetím eura už by se nemělo otálet
Česká republika by naopak měla zahájit vážné diskuse o přijetí eura a neodkládat tento proces ve chvíli, kdy k tomu z hlediska plnění kritérií vstupu není žádný důvod. Dále by měla po několika letech odkladů přijmout tzv. Fiskální pakt a posilovat koordinaci rozpočtové politiky v rámci EU. Stejně tak je žádoucí se naplno zapojit do bankovní unie a neukolébávat se tím, že české banky jsou zdravé a krizí neutrpěly. Zdravé jsou, ale ty opravdu české hrají na trhu jen malou roli a podstatný podíl mají banky vlastněné matkami ze zemí EU, které budou systémem bankovní unie tak jako tak regulovány.
Česká republika je s EU nesmírně úzce propojena a je pro ni tedy žádoucí se na dalším vývoji co nejvíce podílet. Pokusy zůstávat stranou mohou vést buď k tomu, že vývoj EU ovlivňovat nebudeme téměř vůbec, ale přesto jím budeme zcela vázáni, nebo se pokusíme od hlavního proudu odpoutat a vykročíme do nejasných vod východního okraje Evropy. Uprchlická krize by neměla zastínit širší zájmy země a její zakotvení v hlavním proudu evropské ekonomické spolupráce k nim bezesporu patří.
