Reflex 10/2016

Reflex 10/2016 Zdroj: Archív

Babiše na obálce viděti...

Radek Bajgar

Říká se: Život je těžký. Nebo: Lidi jsou jenom lidi. Na nikoho se nejde spolehnout. Nic není, jak bývalo. A tak dále. Zkusme ty banality vzít na chvíli vážně. Když je akceptujeme jako východisko, budeme šťastnější, neb realita je mnohem lepší, než by mohla být. Život by opravdu mohl být velmi těžký a štěstí by klidně mohlo kamsi odejít, protože automatický nárok na ně nemáme. Pokud totiž budeme stále srovnávat náš všední den s ideálem, bude nás každá nedokonalost rozčilovat. Špatně jedoucí řidič, prošlý jogurt, korupce, příjemce dotací ministrem financí. A nakonec nás prostoupí skepse, naštvání a frustrace.

Babiše na obálce viděti, zhoršenou náladu míti. Ano? ANO. První materiál čísla: kterak se mu ČSSD chrabře postavila a vzápětí si to raději rozmyslela. Oligarcha vítězí, nálada dále padá. Viděno optikou dokonalosti je to alarmující, strašné a nepřijatelné. Ale podívejme se na to z perspektivy, která je výhodnější: vláda, jež té Sobotkově předcházela, sestávala z hochštaplerů svévolně jmenovaných Zemanem.

A před nimi? Za Topolánka, Paroubka, Grosse či Zemana se děly věci dnes už nemyslitelné – za všechny vzpomeňme třeba Aleše Řebíčka. Nebo: jistě nám vadí Babišovo pravděpodobné angažmá u StB, ale v předrevolučním režimu spolupracovali s StB z politiků všichni – z podstaty. A pár let předtím komunisté zavírali, mučili a vraždili. Můžeme jít dál a dál do minulosti. V předchozích staletích existovala kromě daní i robota. Za třicetileté války bylo rabování a znásilňování akceptované jako odměna za práci. Extrémní nerovnost byla po staletí samozřejmostí. Genocida běžným správním aktem. Upalování čarodějnic běžnou formou křesťanské osvěty.

Z tohoto pohledu přece nastal obrovský pokrok. Vládne víceméně svoboda, víceméně spravedlnost, víceméně se máme dobře. Život je lepší. Jako zdravotnictví – není ideální, ale za středověk bych neměnil. Čili – viděno z této perspektivy – ladíme jen detaily. Že svět není zdaleka dokonalý, lidé poctiví, rovnost úplná a spravedlnost spolehlivá, to by nás fakt nemělo stresovat.

Je tohle jen planá úvaha nad poloplnou či poloprázdnou sklenicí? Ne tak docela. Dlouho jsem nechápal, z čeho plyne úspěch Donalda Trumpa u amerických voličů. Až před pár dny citoval Václav Cílek tamní výzkum: z prudce rostoucího počtu tzv. hate groups, nenávistných skupin, usuzují sociologové na zvyšující se frustraci americké společnosti. Není to tak, že by Trump dobyl Ameriku. Naopak – nálada si žádá Trumpa! A tak ho možná dostane, stejně jako Slováci dostali extremistu Kotlebu.   

Věděli to už Toltékové, vědí to psychologové. O své náladě si můžeme rozhodnout sami. Naše nálada není odrazem nějaké objektivní reality. Je to opačně: realita vyplyne z naší nálady. Proto se na svět dívejme pozitivně. Není dokonalý. Ale je nejlepší, jaký kdy byl. Když tomu budeme věřit, tak takový – možná – bude. Když z nás budou frustrovaní negativisté, zůstane nám za trest Zeman prezidentem ještě pět volebních období.