Kauza Novák: Co z člověka dělá soudce? Aspoň, že ne kampaň jako v USA
Chomutovského soudce Ivana Nováka ve středu zadržela policie. Údajně čelí obvinění pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby a zločin přijetí úplatku. Tuto kauzu je však velmi předčasné komentovat a je nutné ctít presumpci neviny.
Pro někoho to však může být obtížné, neb daný soudce Novák se proslavil již dříve, když propustil jiného Nováka předčasně na svobodu. Šlo o kauzu bývalého senátora ODS Alexandra Nováka, odsouzeného korupčníka. Ten prokazatelně přijal úplatek ve výši 42 milionů, odsouzen byl k pokutě 5 miliónů a čtyřem letům vězení. 37 milionů tehdy zůstalo ve spleti obchodních korporací a někomu patrně přilepší zbytek kariéry.
Tato kauza nás vede k otázce, co z člověka dělá soudce? Není to přeci jen patřičné vzdělání a justiční zkouška.
Američtí soudci vybavení ke sjednání pořádku dřevěnými razítky mají před jménem zkratku „hon.“. To znamená honourable – ctihodný. Skutečně, i podle našeho ústavního soudu je nezávislost soudců v první řadě podmíněna jejich morální integritou a odbornou úrovní.
V praxi však dává Ústavní soud důraz také na přiměřené materiální zajištění, totiž plat. Dokonce až tak, že soudce vyčlenil z davu všech ostatních státních zaměstnanců a ústavních činitelů. Jejich odměna tak byla nedotknutelná i v době největší hospodářské krize.
Je však otázkou, zda přiměřená odměna soudce dokáže zabránit excesům, jakým jsme byli v poslední době svědky. Už je asi zapomenut případ, kdy si soudce Nagy pro jistotu vymyslel celé jednání a vyhotovil falešný protokol, aby zastřel, že přišel pozdě do práce. Nikdo se tehdy neodvolal, tak mu to téměř prošlo. Z justice byl vypovězen až poté, co v téměř přímém přenosu celostátní televize přijal úplatek a vyhrožoval likvidací svých věřitelů.
Minulý rok jsme zase mohli slyšet o případu pražského soudce-kleptomana, který se pokusil v MHD ukrást cestujícímu peněženku. Počínal si však tak nešikovně, že ho okrádaný odhalil přímo při činu a nakonec musel odstoupit.
Na soudce se v moderní společnosti činí velký tlak. Již by nemělo jít jen o „ústa zákona“ v duchu představ Charlese Montesqieua, tedy jakéhosi automatu na překládání zákona do praxe.
Tak jako američtí soudci, kteří jsou voleni mimo jiné na základě televizních reklam a své drakoničnosti vůči některým zločincům. Jeden z nich nedávno v takovém spotu uváděl jako argument, proč by měl být zvolen: že jeho jméno zní jako Právo a Svoboda a pojmenoval svého syna podobně jako Spravedlnost. Trumfnul ho však ještě jeden soudce.
Važme si tedy našeho systému, který sice plodí excesy, ale o tom, kdo bude soudce, nerozhoduje iracionální reklama či statistka jeho přísnosti vůči drobným delikventům v posledním roce funkčního období.
Autor je VŠ pedagog a provozovatel webu dostupnyadvokat.cz
