Velikonoční pondělí s čínským drakem? Bude to svátek servility
Čína si stěžovala v Černínském paláci na uctění památky obětí protičínského povstání v Tibetu českými poslanci. Minuta ticha, kterou navrhl ministr kultury Daniel Herman, podle zástupců čínské ambasády ohrozí návštěvu komunistického prezidenta Si Ťin-pchinga. Jsme tak svědky přímého důsledku naší podlézavosti vůči Pekingu, jež před velikonočním příjezdem čínské hlavy státu přerůstá ve svátky servility.
Agresivita čínských diplomatů vůči suverénnímu Parlamentu nespadla z nebes. Velkým povzbuzením pro ně muselo být už oznámení Miloše Zemana, že Si bude prvním prezidentem, kterého pozve na zámek v Lánech „jako výraz osobních sympatií i jako výraz přátelské spolupráce mezi oběma zeměmi“. Což bychom v Zemanově případě mohli chápat i jako terapeutickou náplast na jeho trauma, že na Západě se mu jako prezidentovi osobních ani politických sympatií nedostává.
Jenže v nadbíhání pekingskému vedení má Zeman zdatného spojence v Lubomíru Zaorálkovi, kterého jinak upřímně nenávidí. Týdeník Respekt přišel s informací, že necelé tři týdny před návštěvou Si Ťin-pchinga se Česko rozhodnutím ministra zahraničí odmítlo připojit k prohlášení na půdě OSN kritizujícímu stav lidských práv v komunistické velmoci. Navzdory explicitní žádosti Američanů coby iniciátorů textu.
S obhajobou Zaorálkova postoje přispěchal jeho stranický kolega a předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček: „Ministr zahraničí zřejmě dospěl k tomu, že tentokrát je důležitější zájem hladké návštěvy čínského prezidenta u nás.“
Kvůli „hladkosti návštěvy“ se může přetrhnout i samotný Hamáček. Pod jeho záštitou proběhl v Poslanecké sněmovně v souvislosti s blížícím se příjezdem čínského prezidenta seminář „Zkušenosti pro řízení a rozvoj státu“. Hlavním řečníkem byl Ču Ling-ťun, profesor stranické školy ústředního výboru Komunistické strany Číny. Jeho ideologické moudro o tom, že „pouze se silným vedením je možné spravovat stát a že v Číně takovou sílu představuje Komunistická strana Číny“, jistě potěšilo Miloše Zemana, jenž jel na státní návštěvu do Pekingu, aby se tam od čínských soudruhů učil, „jak stabilizovat stát“.
Čínský prezident tak ještě ani nedorazil a my už zažíváme výživné retro příjezdů nejvyšších stranických a státních delegací ze Sovětského svazu a dalších představitelů socialistického tábora míru. Přitom v nadbíhání čínskému autokratovi jedou na stejné vlně servility Hrad i špičky sociálních demokratů včetně premiéra.
Co ale ve vztahu k Číně spojuje Sobotku se Zemanem? Leccos napoví zjištění, že právní kancelář premiérova blízkého přítele Radka Pokorného zastupuje čínskou společnost CEFC. Ano, právě tu firmu, již experti na Čínu spojují s vojenskou rozvědkou. A která pod vedením někdejšího ministra obrany a prezidentova chráněnce Jaroslava Tvrdíka dominuje čínským investicím u nás.
Až tedy vypukne na Velikonoční pondělí velké třeštění kolem čínského autokrata, měli bychom mít na paměti: O zločinech čínských komunistů nepadne ze strany našich nejvyšších představitelů ani slovo nikoli proto, že by měli na paměti byznys státu. Ale především kvůli zájmům úzkého okruhu podnikatelských skupin napojených na Hrad a na Lidový dům. To je ale hodně příštipkářská cena za to, že Česká republika bude zase o něco blíž k tomu, aby se stala trojským koněm totalitní velmoci při jejím dobývání Západu.
