Byla Austrálie osídlena, nebo cílem invaze? Politická korektnost na steroidech. Nebo ne?
V Austrálii a Británii se rozhořela diskuse, která zdálky může vypadat jako další z řady politickokorektních sporů o terminologii. Jedna australská univerzita totiž vydala pokyny, aby „osídlení“ Austrálie bylo vhodněji nazýváno „invazí“ a „Aboriginci“ „aboriginskými obyvateli“. Jakkoli jednoduché by bylo nad tím jako nad dalším multi-kulti nesmyslem mávnout rukou, věc je pochopitelně složitější, než se zdá.
Jádrem sporu je, že Univerzita Nového Jižního Walesu vydala pro své zaměstnance a studenty příručku, v níž jsou některé výrazy označeny za „vhodné“ a některé za „méně vhodné“. Do první kategorie patří „Původní australští obyvatelé“, do druhé by zřejmě patřilo české slovo „Austrálci“ neboli „Aboriginci“.
Důvodem je, že zahrnuje jedním termínem různorodou skupinu původního obyvatelstva. Největší poprask rozdmýchaný australským polobulvárním deníkem The Daily Telegraph pak vyvolaly termíny „kolonizace, okupace a invaze“, jež označuje za vhodnější než osídlení. Univerzita se brání, že nechce předepisovat, jak se má kdo vyjadřovat, jen nabízí kontext, v jakém jsou různé pojmy vnímány. A co je na tom špatně?
Pointa výše zmíněných „vhodných“ slov je v tom, že zřejmě přesněji vystihují, jak situaci po britském zapíchnutí vlajky do červené země vnímalo právě domorodé obyvatelstvo, které v Austrálii sídlilo po tisíce let. Dávají novou perspektivu studentům, kteří v diskusích občas nechtěně urazili příslušníky těchto menšin jen použitím určitých slov.
Reakce ze strany „přistěhovalců“, již vyvolalo použití výrazu „invaze“, je paradoxně potvrzením síly slov, kterou jim jinak odpírají. Kdyby na nich skutečně nezáleželo, proč tolik povyku?
Z Česka a Evropy vůbec můžeme těžko pochopit, jak se přemýšlí o národu v zemích založených před pár staletími (zejména) evropskými imigranty – USA, Kanadě, Austrálii, na Novém Zélandu –, kde původní obyvatelstvo bylo až do hloubi 20. století považováno za přinejmenším druhořadé, v případě Austrálie dokonce za „faunu a flóru“ – a to až do roku 1967. Příliš snadno máme na Západě pocit, že ten výklad historie, který se učíme, je jediný správný.
Možná je, to těžko někdo rozhodne, ale není neutrální – je to historie viděná z jedné strany, z té druhé bude pochopitelně vypadat zcela jinak. Není třeba z našeho úhlu pohledu úplně přeskočit na druhou stranu, ale uznat její existenci bychom snad mohli. Kdo neví, jak na to, koukněte z okna a pak si představte, jak přes totéž okno vypadá svět, když se někdo skrze něj kouká dovnitř.
