Klidně zrušte pokladní, ale výpravčího mi nechte
„Dobrý den, netušíte, jestli ten vlak pojede?“
„Má zpoždění.“
„To vidím. Já jen, že jste nic nehlásila.“
„Já to hlásím, až když je zpoždění delší než deset minut.“
„Ale to už právě je.“
„Aha.“
„Takže co?“
„Pojede za deset minut.“
„To víte?“
„Ne. Ale píšou to v počítači.“
„A víte, proč to má zase zpoždění?
„Vlak se prý musel v Berouně otáčet.“
„Hmm. A otáčí se v Berouně běžně, nebo jen dneska?“
Paní někam telefonuje.
„Tak neotáčel. U Karlštejna spadl strom na trať.“
„Takže nepřijede za deset minut.“
„Za patnáct.“
„Oni za patnáct minut odtáhnou ten strom?“
„Ne. Ten stejný vlak, co teď jel na druhou stranu, vrátí z Řevnic.“
„Ale to asi nebude za patnáct minut.“
„Tak za třicet.“
„A mohla byste mi dát číslo na někoho, kdo má tu trať na starost? “
„Výpravčí v Berouně.“
Paní má pod sklem na stole lístek s číslem. Nadiktuje mi ho.
„Desetimístné telefonní číslo přece neexistuje.“
Pro jistotu ho vytočím. Volané číslo neexistuje.
Ukáže mi zažloutlý lístek. Je tam fakt deset číslic.
„To je trik?“
„Proč?“
„No aby se naštvaní cestující nikam nedovolali.“
„Nevím. To mi sem dali.“
Podobný rozhovor jsme vedli už mnohokrát. Paní v pokladně je to jedno.
Chodím po nástupišti a z dlouhé chvíle volám na stěžovací linku Českých drah. Slečna je milá, protože na protivné cestující cvičená. Sděluje, že České dráhy prý vůbec nic hlásit nemusí, na starost to má Správa železniční dopravní cesty. Jenže těm po baráku lítá protikorupční policie, neboť měli zcela jiné zájmy než hlásit u nás zpoždění.
Dostávám se k podstatě tohoto textu: kdyby na nádražích byli výpravčí, bylo by s kým mluvit. Výpravčí totiž mají vlaky rádi a neříkali by pitomosti. Jenže výpravčí jsou jeden po druhém rušeni a brzo zmizí úplně. Plácačky nadobro zmizí. Kolegu Tesaře tato věc naplnila tak velkou nostalgií, že vznikl zásadní materiál tohoto čísla.
Lidi všude nahrazujeme čidly a počítači. Ušetří se lidská síla. Píp. Zároveň ale ušetřená lidská síla nemá co dělat. Píp. Vratné láhve v praxi. Svět bude řízen Systémy. Komunikovat s nimi budeme přes automaty: chcete-li informaci o nové službě, stiskněte jedničku. Automaty jsou dobré též na to, aby dokonale oddělily uživatele služby od těch, kdo ji řídí. Ti jsou neviditelní, neznámí, nedosažitelní, ani se jim nedá nadávat. O problémech se vlastně ani nedozvědí, výpravčí zrušili a systém jim to neřekne. Píp. Ty ze SŽDC ani nepotkáte ve vlaku, k soudu budou jezdit autem. Klap. Paradoxní doba. Čeká nás chladný svět.
Lhostejnou paní v pokladně bych klidně nějakým automatem na lístky nahradil. Výpravčí nikoli.
