Může existovat liberální islám? Může, pokud muslimové naloží se svou tradicí jako kdysi křesťané

Komunismus má ve svých základech zabudovány teorie o třídním boji a vyvlastňování majetku, takže se reformovat nedá, jinak by to už nebyl komunismus. Sedí ale tohle srovnání i v náboženské oblasti.

Problém je v tom, že náboženství mohou mít různé interpretace. To se týká jak posvátných textů, tak pak postav samotných zakladatelů. Když se podíváme na samotné křesťanství, vidíme, že je tu jakási posloupnost. Je tady Bůh, potom Ježíš, pak evangelia, následuje křesťanství, které má mnoho historických podob. Jak říká Ježíš, po ovoci poznáte je. To mnozí velmi často vztahují na charitativní skutky, nebo naopak na různý náboženský terorismus a jinou hříšnost.

Lidé, kteří jsou křesťany, tvrdí, že idea sama je správná a nemůžeme ji tedy posuzovat podle lidí, kteří nejsou schopni dostát ideálu. Je to jakási vždycky platná historická výmluva, která se používá tehdy, když se omlouvají různá zvěrstva. Nejsou to pouze pověstné křižácké války, ale násilí už z prvních staletí, když křesťanství přestalo být pronásledovaným náboženstvím a stalo se náboženstvím vládnoucím. Násilné rušení pohanských škol a likvidace pohanských chrámů je toho dokladem. Smrt filozofky Hypatie v 5. století v Alexandrii slouží jako notorický příklad toho, že nové náboženství již velmi brzo pozbylo jakékoliv tolerance. Hypatii napadl ve městě dav několika stovek křesťanů a usmrtili ji tak, že jí rozdrápali tělo střešními taškami. Nepřipomíná to něco? Alexandrijský patriarcha Kyrill to možná neorganizoval, ale duchovní autorita své obce na tom měl spoluvinu. Dnes se řekne, že se útočníci nechovali jako křesťané, oni si to ovšem nemysleli.

Stejně tak můžeme poukázat na smutnou roli, jakou církve i takzvaní křesťanští vládci hráli při pronásledování Židů. Židé sice ve středověku dostali různá privilegia, ale problémem privilegia je, že může být kdykoliv odňato.

Křesťanské násilí

Ve jménu křesťanství docházelo k násilným činům, jenže to je zdánlivě velmi dávno, dnes řešíme násilnosti jiných náboženství, především islámu. Lidé, kteří se odvolávají na islám, se dopouštějí teroristických činů, vedou tzv. náboženské války a hlásají, že jejich náboženství je univerzální a měli by ho vyznávat všichni lidé na této planetě. Pokud ne, běda jim. Kdybychom našli jiné rozumné bytosti na jiných planetách, zřejmě by po nich velká světová náboženství také chtěla, aby se obrátili na jejich víru a bylo by třeba rázně zajistit, aby se ufonské nesmrtelné duše přiklonily k pravému učení.

Máme tady historický precedent, jak se křesťanství chovalo v době velkých zámořských objevů, kdy postupovalo metodou zničení místních kultur, které samozřejmě také nebyly ideální, ale v každém případě to bylo spojeno s fyzickým násilím a duševním terorem. Když se podíváme na tzv. muslimské teroristy, musíme uvažovat, v čem jsou vlastně muslimové. Ti, kteří spáchali poslední teroristické útoky, byli jedinci, kteří provozovali gay bar, kde byly k dispozici drogy, hašiš, popíjel se alkohol, čehož se tito bojovníci za islám účastnili. Sotva bychom mohli říci, že se jednalo o nějaké přesvědčené muslimy, protože jejich předchozí a také současný život neměl s žádnou muslimskou ortodoxií nic společného. Zatímco příslušníci tzv. Islámského státu homosexuály svrhávají z vysokých budov, tito domnělí vyznavači islámu ve své praxi žili zcela jinak. (Samozřejmě jsme bez iluzí, bojovníci IS jsou často zdrogovaní a bojují za peníze.)

Objevuje se pochopitelně argument, že kdyby miliarda muslimů na světě žila důsledně podle toho, co říkal prorok Mohamed, musel by také tlačit násilím na jinak věřící i nevěřící a vnucovat jim svou víru, což by vedlo ke zkáze naší civilizace. Pravda je taková, že křesťanství samo se nechoval příliš jinak.

U některých lidí jsem vzbudil pobouření tvrzením, že každé náboženství nebo náboženství podobná filozofie má v sobě vždycky jistý agresivní potenciál. Má ho v sobě i jinak mírumilovný buddhismus. Ani vládnoucí režimy buddhistických zemí, jako je Thajsko nebo Kambodža, nepatří k těm, které by se příliš zabývaly blahem jednotlivce. To jsme řekli velmi mírně. I proto jsou to země velmi drakonickými trestů, na které v západním světě nejsme zvyklí.

Na každého by došlo

Je dost pravděpodobné, že záhy poté, co by byl zakázán islám a byly zrušeny mešity, což je samozřejmě prakticky neproveditelné, ale dejme tomu, došlo by na křesťany. Můžeme na to usuzovat podle toho, jak agresivně se bojovníci proti islámu chovají k některým představitelům křesťanství, od papeže Františka po Tomáše Halíka. Po nějaké toleranci tady není ani stopy. Co těmto lidem vadí, není jenom islám, ale náboženství jako takové.

Jinou podobu islámu muslimové musejí vytvořit sami. Není možné chtít po CIA, aby vytvořila speciální fondy, kterými se budou financovat učitele a knihy, popřípadě rovnou vyšle nějaké agenty, kteří se budou tvářit jako imámové a potom provádět příslušnou indoktrinaci. Kdyby to bylo proveditelné, jistě by to někoho napadlo, možná by to mohlo být částečně k prospěchu společnosti, ale jak už to tak lidské historii bývá, dopadlo by to nejspíš úplně jinak.

Dalším problémem je souvislost mezi terorismem a uprchlickou vlnou. Ti, kdo z vlny běženců chtějí získat nějaký politický kapitál, tvrdí, že mezi terorismem a přicházejícími uprchlíky je jasná souvislost. Empiricky zatím nic takového nemůžeme říci. Podněty k teroru pocházejí od těch, kdo se v Evropě narodili ve druhé nebo třetí generaci. Podporují je fanatici, kteří sedí doma v Saúdské Arábii. Že se mezi válečné uprchlíky přimíchá i někdo, kdo přišel uprchlickou trasou a že to našemu věrnému islamistickému spojenci Erdoganovi je jedno, je jiná věc.

Nejde o dogmata

Ve skutečnosti je zajímavé, že to, co nám na islámu nejvíc vadí, není jeho náboženský základ, ale praktické pokyny. Pro mnoho lidí je islám přitažlivý právě tou jednoduchostí. Není tam žádná božská Trojice, nejsou tam svátosti a kněžstvo (jako u katolíků a pravoslavných), z tohoto hlediska by byl vlastně pro moderního člověka "příjemnější" než třeba křesťanství. Asi jako je přijatelný zen nebo nějaké panteistické představy z new age.

Potíží jsou různé nepříjemnosti, jako že se nesmí pít alkohol a prudérní sexuální morálka. Na tom zřejmě islám na Západě ztroskotá, ale ne u každého. Ne každý se ohlédne za každou minisukní jako třeba já.

Jenže řada pokynů v islámu pochází z kultury, která je vlastně stejná jako kultura doby Starého zákona. Těch se lze vzdát, stejně jako se křesťanství vzdalo různých předpisů - které jsou přitom považovány za Boží příkaz – například o kamenování. Starý zákon ale zůstal součástí Bible a je považován za stejně inspirovanou část posvátných textů jako Nový zákon. Křesťané usoudili, že bez Starého zákona nepochopí Nový, protože je součástí dějin spásy, ale rozešli se s tím, co je překonané. Prakticky a duchovně. Stejně tak, aniž si to uvědomují, se rozešli i s řadou věcí v Novém zákoně, aniž si to část z nich uvědomuje. Rozhodnutí apoštolů o tom, co by neměli jíst pokřtění pohané, aby aspoň trochu vyšli vstříc židům, se nechalo v tichosti spadnout pod stůl. Stejně tak skoro nikdo nevěří v brzký konec světa, nebo si nemyslí, že když ho "pokouší jeho oko", má si ho vyrvat a odhodit. Obojí přitom podle evangelia Ježíš hlásal. Ježíš a svatý Pavel se ohledně brzkého konce světa mýlili už tehdy a nikomu dnes takové zjištění nevadí.

Co je nábožensky nutné

Erdal Toprakyaran píše v Die Zeit v článku Mein idealer Islam (2. 8. 2015) o tom, že islám se nejen může smířit s hodnotami moderní společnosti, ale že je to pro něj dokonce duchovně nutné.

„Ideální islám se ale musí bezpodmínečně otevřít vymoženostem moderny. Z teologického pohledu jsou univerzální lidská práva, svoboda, právní stát, demokracie a náboženská neutralita státu nejen odvoditelné z islámských pramenů, často se dokonce jeví jako nábožensky nutné. I když mnozí z muslimů se sotva postí o ramadanu a raději utrácejí peníze na Oktoberfestu, raději šetří peníze, než aby poráželi zvířata a rozdávali maso potřebným, tak přesto zůstávají muslimy. Mešity nebo domy alevitských shromáždění si cení pravděpodobně stejně jako kostely a synagogy, protože respektují místo modlitby. Oceňují muzea, knihovny a divadla, protože tam vládne inspirující duch. Mnozí z nich milují kina, hospody a Oktoberfest. Člověk se rád baví.“

Než někdo začne líčit země, kde nesmí být křesťanské kostely, nebo se kostely vypalují a vraždí se tam kněží, je dobré poznamenat, že tohle se většinou neděje. Abychom nechodili daleko, největší Čech a zbožný katolík Karel IV. také nechával mučit a popravovat lidi a bomby začali v Evropě klást na nádraží ultralevicoví evropští teroristé a na straně generála de Gaulla zase bojovali proti nacistům oddíly složené z muslimů. Nebyl jen jeruzalémský muftí, kamarád Hitlera.

Nejde o lásku, ale o rozum

Korán je považován za přímo nadiktovaný Alláhem, křesťané to mají jednodušší, protože jejich Bible se považuje za Bohem „inspirovaná“, takže je také lidským dílem. To nic nemění na tom, že Mohamed sám dával protikladné výroky a je třeba si z nich vybrat. Je věcí inteligence poznat, co bylo dobově podmíněno situací a nevytrhávat věty z kontextu. Třeba Mohamedův výrok, že klamat nepřítele je povoleno. Souvislost je taková, že za války je dovoleno oklamat nepřítele. Přesně to dělají tajné služby za každé války a je to považováno za normální.

Koho považovat za nepřítele je pochopitelně další věc. Jen je třeba připomenout, že v poslední době tolik připomínaný Izrael má 20 procent arabských občanů, většinou muslimů i také křesťanů a spolupracuje s Egyptem a Jordánskem. S Egyptem na potírání teroristů, s Jordánskem na záchraně Mrtvého moře. Izraelské tajné služby dávají i informace palestinskému vedení, které by bez Izraele nejspíš dávno padlo. Kdyby se v Izraeli zařídili podle Konvičky a Pegidy, měli by na krku několik nových válek. Izrael není jen zemí bezpečnostní zdi, která je chvályhodným činem, ale také střízlivé tolerance. To není láska, to je zdravý rozum.

Každý si musí v první řadě poradit se svými vlastnímu extremisty.