Anatomie fejku: Jakub Horák rozebírá podvrh vychvalující na internetu Babiše
Žurnalistický útvar „dopis čtenáře“ zná dobře každý redaktor, protože jich za svoji kariéru byl nucen sesmolit spousty.
Legendární byly dopisy diváků, na které svého času v TV Nova každé poledne odpovídal doktor Železný. Když obdržel dotaz diváka od asistentky, Železný si posunul brýle na špičku nosu a moudře hovořil. V momentě, kdy zvýšil hlas, brýle vždy sundal a zamával s nimi ve vzduchu, aby si je pak opět nasadil. Běžný obyvatel české kotliny, kde se i dnes lidé uctivě oslovují „pane inženýre“ a „pane doktore“, byl z této intelektuální eskapády celý vlhký. Dlužno dodat, že autor tohoto sloupku zná osobně dva kamarády, kteří tehdy pro Novu ty dopisy diváků psali.
Nyní tým Andreje Babiše resuscitoval oblíbený literární žánr i pro účely předvolební kampaně na internetu. Dva týdny po Babišově projevu v Parlamentu na téma „Čapí hnízdo“ se na českých sociálních sítích začaly objevovat „dopisy obyčejných lidí“, kteří Babiše podporují. Jako expert na komunikaci ten formát oceňuji, neboť má vysoký virální potenciál. Přesto si neodpustím několik komentářů k úrovni provedení těchto „dopisů diváků“. Pojďme si rozebrat podrobněji jeden konkrétní případ, jejž přikládám. Jmenuje se Otloukánek Andrej Babiš.
Chyba první — společné téma
Zaznamenal jsem za poslední týden celkem čtyři dopisy šířící se po sítích. Ani jeden z nich nebyl podepsán, respektive jeden byl podepsán jako „LOVOSIČÁK“, další „obyčejný volič“, zbylé dva končily pouze výzvou k šíření. V každém z nich na konci první třetiny byla nějaká formulace o tom, že „stát má být firma“ nebo „aby stát začal fungovat jako prosperující firma“ — v našem dopise to vidíme hned na konci třetího odstavce.
Tohle je naprosto správně v klasickém reklamním textu, kdy musíte po chvíli vychvalování výrobku napsat unique selling proposition — která vyjadřuje unikátní pozici značky. Takže pokud prodáváte řekněme boty, jejichž unikátní propozicí je, že dýchají, tak po několika úvodních větách typu „budete se s nimi cítit, jako kdybyste se vznášeli, jsou voděodolné a povrch jejich kůže je tak hladký jako kůže milenky“ musíte napsat to výjimečné, čím se od ostatních bot odlišují — tedy že dýchají a nepotí se v nich nohy. Babišova unikátní pozice je model řízení státu jako firmy. Je zajímavé, že toto téma „firmy“ každého z odlišných autorů dopisů napadne vždy na konci první třetiny, tedy přesně tam, kde velí příručka copywritera pro psaní reklamních textů.
Za druhé — neadekvátní téma
V dopise od „důchodce s necelými 11 000 Kč důchodu“ zaujme i dlouhá část, věnovaná novinářům. Popisuje je tak, že nejprve Andreje Babiše „vyzývali, ať vstoupí do politiky“, a teď „vykřikují o střetu zájmů“. Takovýto důchodcův vhled do historie české žurnalistiky je překvapivý. Důchodci obvykle řeší svoji agendu, tj. výši důchodu, který je nízký, protože všichni kradou. Nestarají se příliš o historii novinářů.
Andreje Babiše navíc ke vstupu do politiky žádní novináři nevyzývali — pouze István Léko, který teď ale zase nic o střetu zájmů nevykřikuje. Čili tato problematika vložená do úst důchodce je nevěrohodná.
Za třetí — sémantika
Pochybuji, že důchodce, jenž — aby to vypadalo lidově — nejprve napíše neexistující slovo „prosperitní“ namísto „prosperující“, je na té jazykové úrovni, aby vzápětí použil termín „formální střet zájmů“.
Za čtvrté — diakritická znaménka
Hned v první větě vidíme použití uvozovek, jež se na běžné české počítačové klávesnici nevyskytují. Jde o správné použití českých uvozovek, které na rozdíl od těch běžně používaných amerických mají tvar: dole na začátku citace, nahoře na konci citace. Téměř nikdo z běžných uživatelů je nepoužívá, což přivádí k šílenství editory novinových článků.
Z výše uvedených důvodů se domnívám, že tento stejně jako další „spontánní dopisy“ šířící se dnes po sociálních sítích mají do autenticity stejně daleko jako články serverů typu Aeronet na téma úspěchů Vladimira Putina. Použití termínu „dělný lid“, jímž autor dopisu beze vší ironie svůj výtvor korunuje, je jen tečkou nad celou šarádou.
Můj známý, tohoto času poslanec, se Andreje Babiše před čtením jeho trvajícího čapího projevu v Parlamentu zeptal, na jak dlouho to má. „Já to ani nečetl,“ odpověděl se svou typickou odzbrojující arogancí dotázaný, aby pak přes hodinu nadával novinářům, obhajoval stát jako firmu a mluvil o tom, že všechno dělá zadarmo.
Dikce dopisu „důchodce“, stejně jako těch dalších, momentálně na českém internetu sdílených, prozrazuje stejného autora, jako byl ten, kdo Babišovi projev psal.
