„Trhej!“ Udatná válečná zvěř vyčuchává miny, očůrává nepřátele a přichází o chlupaté končetiny
Hojně se v tomto týdnu píše o psí vojandě jménem Lucca, která byla vyznamenána medailí Marie Dickinové (Dickin Award) za mimořádnou chrabrost ve válečné službě. Dvanáctiletá fenka německého ovčáka Lucca je mariňačka od US Marine Corps a úspěšně prošla 400 misí – teprve při vyčmuchávání min v Afghánistánu přišla o přední packu a tak je z ní teď vojenská veteránka.
Jestli je posílání zvířat do války v pohodě? Inu, dokud do války posíláme lidi, tak asi jo. (Ale ježky nechme na pokoji; nechceme přece, aby se něco stalo těm ježatým klubíčkům s roztomilými čumáčky.) Jednou je válka tím nejidiotičtějším vynálezem v historii lidstva, tak proč tu absurdnost trochu nepovýšit a neposlat do boje o ropu třeba šimpanze na žirafách?
Pardon.
Pohled do historie válečné zvěře každopádně nabízí pozoruhodné příběhy udatných zvířat, před nimiž John Rambo bledne jako hrdina muzikálu Vlasy při povolání do vietnamské válečné vřavy. Mezi držiteli „Dickin Medal“ jsou psi, holubi, koně i kočky. Vezměte si třeba takového Simona, námořního kocoura z britské válečné lodi HMS Amethyst, posmrtně vyznamenaného za „udatnost pod palbou“ a za to, že loď zbavil mnoha proradných krys i po svém zranění, které utrpěl v době, kdy loď Amethyst při občanské válce v Číně na čtvrt roku uvízla na řece Yangtze.
Nebo vlčáka Antise, který sloužil s českým vojenským letcem Václavem Robertem Bozděchem u francouzského letectva i britské RAF a pomohl svému pánovi (společně s dalšími) uprchnout z Československa k Američanům do Německa. Nebo poštovního holuba G. I. Joea, který v srpnu 1946 přelétl dvacet mil za dvacet minut a doručil zprávu, která zachránila více než dvacet (lidských) životů.
Fenka Lucca, která teď byla oceněna ve Velké Británii, se pak zařadila do síně slávy válečných psů, z nichž exceluje například jorkšírský teriér Smoky. Tenhle roztomilý mazel strávil na frontě v pacifiku za Druhé světové války osmnáct měsíců v kuse a proslavil se (kromě toho, že ho jako štěně našli vojáci v džungli na Nové Guinei) tím, pomohl svým parťákům ve zbrani s komunikací pod japonskou palbou (jak tedy uvádí server Cracked; server Dogtime líčí událost o něco méně dramaticky). Poté, co Smokyho jednotce odřízla japonská palba zásadní komunikační kanál, nezbylo jim než se prokopat dvacetimetrovou haldou suti, kterou by provlékli telegrafní drát. A úzkou trubkou o průměru jednoho decimetru dokázal kabel protáhnout jediný voják: Smoky!
Pozoruhodný příběh prožil také novofundlanďák Gander, který zachránil krky celé své jednotce při bitvě o Hong Kong v jednačtyřicátém. V prosinci toho roku se Japonci rozhodli přepadnout ležení vojáků v noci, což se vzhledem k přítomnosti obrovské černé chlupaté bestie ukázalo jako ne zase až tak dobrý nápad. První vlnu útoku Gander prostě vyštěkal. Druhou vlnu už i porafal. Nakonec se japonští útočníci rozhodli situaci vyřešit granátem, který se dokutálel až k udatnému Ganderovi... který vzal bez delšího váhání granát do zubů a doběhl s ním pěkně až k Japoncům jako obrovské psí kamikadze. Bum. V hollywoodském zpracování by ho měl hrát aspoň Russell Crowe.
Chrabrých psích borců počítá historie na tucty. Je tady pitul Stubby, jediný pes, který kdy získal hodnost seržanta: účastník sedmnácti ostrých bojů varoval své lidské kamarády před plynovými útoky i dělostřeleckou palbou a dokázal vystopovat také německého špeha. Nebo vlčák Nemo, který v šestašedesátém roce koupil ve Vietnamu kulku do oka, ale to mu nestálo v cestě bránit svého zraněného páníčka poté, co ten zabil dva útočníky a upadl do bezvědomí. A nebo nejvyznamenávanější pes druhé světové války Chips, pouliční mix kólie, německého ovčáka a sibiřského huskyho, který to dával v ostré palbě na bojištích Německa, Francie, Severní Afriky i Sicílie, jak uvádí server Dogtime, v rámci čehož se neobával zaútočit ani na kulometné hnízdo.
Jejich následovníci dnes slouží dál. Vyskakují se svými parťáky na bojiště z helikoptér CH-47 Chinook, hlídkují s mariňáky v Afghánistánu, vyskakují v tandemu z letadel ve výšce dvanácti a půl tisíce stop a asistují vojenským veteránům trpícím posttraumatickou stresovou poruchou.
Psí vojáci, smekáme před vámi. Fakt nám to jednou dojde a na ty války se vykašlem – i kvůli vám.
