Váhání ČSSD s placením dluhu Altnerovi? Sebevražda v přímém přenosu
Tři sta třicet sedm miliónů korun! To je pořádný balík, jejž má sociální demokracie podle pravomocného rozsudku zaplatit svému bývalému advokátovi Zdeňku Altnerovi. Pro stranu je to drsné pouštění žilou. A těžký volební handicap v boji s hnutím ANO, disponujícím prakticky neomezenými prostředky svého šéfa a oligarchy Andreje Babiše.
Pokud ale vedení ČSSD bude nadále váhat s vyplacením celé sumy Altnerovi, pak páchá veřejné harakiri. A politická cena, kterou za to zaplatí, může mnohonásobně převýšit jakékoliv peněžní ztráty.
Zdeněk Altner určitě není na advokátské scéně postavou, jež by měla vzbuzovat sympatie. Jeho postupy v roli konkursního správce jsou předmětem žalob v Česku i na Slovensku. Altner, vyškrtnutý ze seznamu advokátů, je zadlužený, kam se podívá. Věřitelé na něm vymáhají sumu přesahující dvacet miliónů korun. Lze mít i pochopení pro dovolání ČSSD k Nejvyššímu soudu, na nějž se obrací v naději, že alespoň sníží sumu, již má advokátovi vyplatit.
To však nic nemění na povinnosti vládní strany tady a teď ctít vymahatelné rozhodnutí městského soudu v Praze. A sumu, která během šestnácti let narostla kvůli smluvní pokutě o stamilióny, neprodleně vyplatit Altnerovi do poslední koruny.
Předseda strany a vlády Bohuslav Sobotka po vyhlášení rozsudku přece jasně řekl: „Budeme respektovat rozhodnutí soudu.“ Pokud jen pár hodin nato ČSSD otočila, a to s hodně trapnými výmluvami, pak to vypadá, že se v Lidovém domě zbláznili.
Až dosud totiž celá story, jak sociální demokraté odmítli zaplatit advokátovi za vítězný spor o Lidový dům, byla příběhem minulých předsedů sociální demokracie. Čišelo z něj papalášské přesvědčení hned několika funkcionářských garnitur, že silná politická strana (ať už je ve vládě, nebo v opozici) nemůže soud prohrát.
Teď ovšem svým obratem vysílá Sobotka veřejnosti zdrcující poselství: Papalášská story pokračuje v mé režii. A zatímco pro vás, občany, má jakékoliv vzdorování soudním rozsudkům osudové následky, my jako vládní strana si můžeme dovolit ignorovat právo.
To je ovšem notně zvrácená volební taktika. Nedostatek peněz na kampaň lze obrátit ve svůj prospěch. Sestoupit z billboardů a vydat se do ulic. Objet autobusem zemi, jako to ve svém lepším období udělal Miloš Zeman.
Pokud však budou voliče oslovovat kandidáti strany pohrdající takhle okázale a nabubřele právem, pak těžko mohou ukazovat prstem na jiné. Třeba na toho pána se stěhovavým Čapím hnízdem.
