Zdanit budeme muset všechno, věří Špidla. Ale roboty to může naštvat
Vladimír Špidla proslul několika momenty. Když říkal, že „zdroje tu jsou“, a pak nebyly. Nebo když při někdejší prezidentské volbě odstavil s dalšími Miloše Zemana, což bylo rozumné, jenom se monstrum potom probudilo k dalšímu životu. Pak ještě kvůli němu vystrnadili Pavla Teličku z postu eurokomisaře a v této funkci mluvil mimo jiné o opalovacích krémech pro lidi, co pracují na slunci.
Dobře, ale teď se Špidla pustil do tématu, které je jen zdánlivě odtažité, ale ve skutečnosti je důležitější než Islámský stát. Vystoupil v debatě, kterou pořádala 19. dubna Masarykova demokratická akademie (dřív se jmenovala dělnická, kouzlo nechtěného) a mluvil o tom, že začínají být mechanizovány už i intelektuálně rutinní činnosti. Jinými slovy, ztráta práce hrozí nejen dělníkům v automobilkách, ale také úředníkům.
„Intelektuální kvalifikovaná rutina je něco, co přináší lidem značné uspokojení a současně jistotu, postupně ale mizí a bude nahrazena umělou inteligencí, která se začíná rozvíjet. Znamená to, že se vyřadí naprostá většina prací, které doposud vykonáváme,“ řekl Špidla. „Čím dál víc lidí klesá pod hladinu, kdy mohou vykonávat komplexní činnosti, které zbývají ještě pro lidi. Ti nejvíce tvůrčí a nadaní jsou pořád ještě nenahraditelní, ale je otázka, jak dlouho.“
Jenomže pak vznikne problém, který socialisty musí znepokojit. Za co vybírat daně, když lidé nebudou pracovat? A z čeho pak platit ty, co nepracují?
„Jestliže naše systémy jsou založené na odvodech z práce a jestliže klasická živá práce bude mizet a bude nahrazována prací mrtvou, z čeho budeme odvádět prostředky do našeho sociálního systému?“ Na to si Špidla odpovídá, že budeme muset zcela zásadně přeorganizovat naše odvodové systémy a začít daněmi zatěžovat práci, kterou vykonávají stroje a počítače, kapitálové transakce, zavádět ekologické daně a daň z majetku a z kapitálu.
Prostě danit se bude kde co. To ale ještě není všechno. Nečekané problémy může působit i umělá inteligence samotná. Totiž až si stroje uvědomí samy (sami?) sebe.
„Jsem přesvědčený, že city jsou určitou funkcí intelektuální schopnosti a že jakmile systémům umělé inteligence nacpeme určitou hustotu, začnou si vytvářet city a city jsou tím, co s námi hýbe, a pak se skutečně tyto systémy začnou hlásit i o svá práva,“ věří expremiér.
To zní nadějně. Až do strojů nacpeme „určitou hustotu“ a budou se hlásit o svá práva, bude možné jim třeba navrhnout, aby vstupovaly do odborů. Jen ještě nevíme, jak budou třeba manifestovat a demonstrovat před úřadem vlády, protože ne všechny budou mít nohy a ruce.
Abychom nebyli na Špidlu oškliví, tentokrát se ale skutečně zabývá něčím, co je přímo „pekelně“ důležité a přesahuje v tom horizont běžné upatlané politiky. Blížíme se do doby, kdy nastane stejná revoluce, jako když se začal ve výrobě používat parní stroj a dělníci ty stroje rozbíjeli, protože se báli o práci. Tehdy pára naopak přinesla víc práce, ale dnes to tak být nemusí a ani nebude. Možná přijde doba, kdy roboti zasejí, sklidí a upečou chleba a budeme na pláži čekat na koktejl donesený robotkou v bikinách. Zatím to ale vypadá na drsnou mezifázi.
Nejde o nějakou vzdálenou budoucnost, už to začíná být patrné. Práce není, a to ne proto, že by ji lidé nechtěli. Sociolog Zygmunt Bauman upozorňuje, že zatímco dosud byli nezaměstnaní rezervoárem pracovních sil, nastává doba, kdy už někteří lidé práci nenajdou nikdy, protože prostě nebudou potřeba.
Vypadá to – paradoxně kvůli pokroku – dost mizerně. Ještě samozřejmě zbývá naděje, že nám pak poradí ta umělá inteligence. Jen jestli nebude sledovat svoje zájmy.
