Euroskanzen to na pohled
„Zrušení vízové povinnosti pro Turky je nezbytností, bez níž dohoda dále nebude fungovat," pronesl turecký premiér Ahmet Davutoğlu po jednání s německou kancléřkou Angelou Merkelovou, která předtím navštívila tábor pro syrské uprchlíky u města Gaziantep.
„Stále znovu a znovu se opakují otázky, zda byla dohoda Evropské unie s Tureckem správná. A já říkám, že ano, absolutně správná a důležitá, protože nám všem pomáhá chránit vnější hranice schengenského prostoru.“
— Angela Merkelová tamtéž.
„Německo se potřebuje naučit soužití s muslimy, protože jedinou alternativou je střet civilizací.“
— Bývalý německý prezident Christian Wulff při setkání se zahraničními novináři v Berlíně.
„Myslím, že postoj kancléřky Merkelové v uprchlické krizi byl odvážný. Prokázala skutečné morální a politické vedení. Jsem hrdý, že Angela je moje přítelkyně.“
— Americký prezident Barack Obama po setkání s německou kancléřkou.
Jak se vyznat v ohňostroji podobných diplomatických kudrlinek a lichotek? Je několik možností. Třeba si v aktuálním Reflexu přečíst rozhovor Jefima Fištejna s vlivným americkým politickým analytikem Georgem Friedmanem, který to, co se děje kolem nás, vidí poněkud ostřeji než jeho prezident:
„Z ciziny bude brzy Evropská unie vnímána už jen jako muzeum nebo, chcete-li, jako skanzen nesplněných přání. Navenek možná vše zůstane při starém, Brusel bude schvalovat další a další zákony, které národní státy budou svorně ignorovat.“
Nebo také můžeme sundat růžové eurobrýle, zapojit kritické myšlení a podívat se znovu na obsah dohody Evropské unie s Tureckem. Ta přece vůbec neznamená zásadní posílení ochrany vnějších evropských hranic proti další uprchlické vlně, ale spíše posílení geopolitického vlivu Turecka a zvýšení jeho vyděračského potenciálu vůči EU. Jako bonus Turkům zrušíme víza a začneme znovu jednat o integraci této napůl demokratické a napůl teokratické země do Evropské unie.
Samozřejmě že je správné spolu s bývalým německým prezidentem přemýšlet o našem mírovém soužití s muslimy. Jenomže jak uvažují oni o soužití s námi? Respektují (aspoň jejich elity, když ne většina), že přicházejí nejen do sociálního ráje prosyceného filozofií „nárokismu“ na evropský životní standard, ale také do sekulárního prostoru, ve kterém platí odluka církví od státních záležitostí, nebo dokonce, považte, rovnost mužů a žen před zákonem?
Evropské elity bývají stále častěji zděšeny výsledky voleb v jednotlivých zemích sedmadvacítky. Naposledy o víkendu, kdy v prvním kole rakouských prezidentských voleb drtivě zvítězil odpůrce přistěhovalectví a Bruselu Norbert Hofer. Znovu čteme úvahy o nárůstu xenofobie, slyšíme apely o nutnosti spojit klasické demokratické strany proti extremistickým politikům. Není však nic falešnějšího a prázdnějšího. Co udělali oni velcí bruselští demokraté tváří v tvář velké uprchlické krizi pro to, aby uchránili evropský kontinent před extrémní muslimskou vlnou? Extrémně málo, spíše nic.
A stejně tak nic na tom nezmění zlatoústá slova dosluhujícího amerického prezidenta o morálce a odvaze. Pokud tedy za odvahu nebudeme považovat odvahu k ústupu a poraženectví.
