Pokud ČSSD nechce lhát, musí její Prvomájový manifest znít jinak
První máj. Zatímco lidé se líbají pod rozkvetlými větvemi ovocných stromů, sociální demokraté se scházejí ve Vyškově, aby si poslechli svého předsedu. Ten pod rozkvetlou třešní, za účasti drobotiny, slavnostně do světa vyhlašuje Prvomájový manifest sociální demokracie, plný krásných, nesplnitelných slibů o tom, že dobře se budou mít za chvíli všichni: Například pracující – nepracující, zdraví – nemocní, vdané – nevdané, děti – neděti, samoživitelky – samoživitelé, státní zaměstnanci – státní nezaměstnanci.
Navzdory hospodářské politice vlády, která se zabývá házením legislativních klacků především pod nohy živnostníků a střední třídy, tedy skupin, jež se z podstaty své existence nemohou před státní mocí bránit, ekonomika roste. Snižuje se nezaměstnanost a zvyšují daňové příjmy státu – to vše díky pracovitým poctivým lidem, kteří tváří v tvář naší snaze vytáhnout z nich skoro každou vydělanou korunu každé ráno vstávají do práce a dřou do úmoru, aby uživili nejen nás, rozšiřující se zástupy státních zaměstnanců a politických pijavic, jež v životě nepracovaly a pracovat nebudou, ale také své děti a rodiny. Navíc máme tolik drzosti, že navrhujeme, aby se z výsledků práce oné střední třídy radovaly ještě více i statisíce budižkničemů, z nichž se skládá naše pevné voličské jádro a které my farizejsky vydáváme za základ rozvinuté sociálně spravedlivé společnosti.
A první cestou k posílení spravedlivého rozdělení rostoucího bohatství společnosti je co? Ano, přerozdělení prostředků do kapes pracovníků ve státní správě a veřejném sektoru. Zvedneme příjmy a odměny sobě, našim voličům ve státní správě, a co zbude, rozdáme lékařům, zdravotním sestrám, učitelům, policistům a hasičům. Není přece spravedlivé, abychom my i oni měli méně než stejně tvrdě pracující státní zaměstnanci v Německu a dalších vyspělých sociálně demokratických zemích!
A další cestou, jak povzbudit zvýšení platů ve veřejném sektoru, je zvýšení zákonem zaručené minimální mzdy na 11 000 korun měsíčně. A až budou vyšší platy ve veřejném sektoru a zvýší se i minimální mzda, pochopí konečně i zaměstnavatelé, že jejich zaměstnanci nemohou brát méně než ti naši, státní, a zvednou mzdy také. Což roztočí kola hospodářství o další rychlost a díky následným, ještě vyšším mzdám v soukromém sektoru bude moci stát vybrat další miliardy daní navíc a znovu a znovu zvyšovat své mzdy. Jakmile budeme mít znovu všichni více peněz, odrazí se to i na valorizaci penzí, na něž přidáme více než letošních průměrných 40 korun měsíčně, za což stejně mohly zločinné pravicové vlády, které nerozuměly blahodárnému ekonomickému efektu pravidelného zvyšování mezd a příjmů lidem závislým na státním rozpočtu.
Dnes, kdy si tradičně připomínáme Svátek práce, tedy znovu potvrzujeme sociální závazek vzít peníze těm, kteří pracují, a předat je těm, kteří nepracují, případně pracují, ale málo a za málo peněz. Kdyby se nám i to zdálo nedostatečné, budeme i nadále zadlužovat tuto naši krásnou zemi, jak to ostatně už dnes, v dobách prosperity, děláme. A to jen proto, aby v budoucnu ti, kteří pracují, ještě více dřeli, aby ti, kteří nepracují, mohli nepracovat ještě více!
Ať žije První máj, práce čas!
