Babiš navrhuje muzeum zločinů komunismu. Míra cynismu dovršena?
„Asi jsem byl prospěchář, protože byla určitá výhoda být členem komunistické strany. Celkem v ní ale bylo asi 1,7 miliónu lidí, což ale neznamená, že jsme podporovali komunismus.“ Tak se vypořádal Andrej Babiš s dotazem Hospodářských novin, co říká paradoxu, že jako bývalý člen KSČ navrhuje zřídit z komunistické věznice v Uherském Hradišti muzeum zločinů komunismu.
Když už tedy ministr financí a šéf hnutí ANO připustil, že mohl být prospěchář, připomeňme si, jaké „určité výhody“ přinášel vstup do komunistické strany. V Babišově případě to byla možnost stát se protežovaným zaměstnancem podniku zahraničního obchodu, dostat se do ciziny a vydělávat spoustu peněz. Tedy dosáhnout nikoliv jakéhosi přilepšení, ale vysoce prominentního postavení a z něho plynoucího hmotného zabezpečení, na které nestraník nemohl ani pomyslet.
K povinnostem Babiše jako elitního delegáta v zahraničí pak patřila i spolupráce se Státní bezpečností. Na tom nic nemění fakt, že dva slovenské soudy ho prohlásily za neprávem evidovaného spolupracovníka StB. I poté, co bývalí estébáci označili hlášení o úspěšném naverbování Babiše za zfalšované, záhada zůstává: Jak je možné, že Babišovo krycí jméno Bureš figuruje ve dvanácti rozličných spisech tajné policie, objevených nezávisle na sobě v pěti různých městech?
Babiš nám teď vyjevil, že jeho vstup do strany neznamenal podporu komunismu. Z toho vyplývá jediné: Už ve svých čtyřiadvaceti letech byl vypočítavým cynikem, schopným ideologické přetvářky kvůli kariérnímu vzestupu. Inu, co se v mládí naučíš...
Je zajímavé, že Babiš v téhle věci mluví nejen za sebe, ale rovnou za více než půldruhého miliónu tehdejších členů Komunistické strany Československa. Jakoby se chtěl ztratit v davu. A říct: Co zrovna mně byste chtěli vyčítat?
Netroufám si soudit, zda motivy všech tehdejších Babišových spolustraníků z doby normalizace byly stejně vypočítavé. Každopádně znám dost těch, kteří se nesnaží své členství v KSČ bagatelizovat a měli dost soudnosti, aby se jednou provždy zřekli jakéhokoliv politického angažmá.
Andreji Babišovi, který vletěl do politiky, ale stojí za to připomenout: už samotný vstup do KSČ znamenal přihlášení se nejen k její ideologii, ale i ke zločinům této strany. K politickým popravám 147 mužů a jedné ženy. K 145 zastřeleným při pokusu o přechod československých hranic se Spolkovou republikou Německo a Rakouskem. A také k celkem 205 486 politickým vězňům, z nichž mnozí byli mučeni a vražděni právě ve věznici v Uherském Hradišti.
Pokud tam zrovna teď před krajskými volbami navrhuje Babiš zřídit památník obětí těchto hrůz, míra cynismu, s níž jako mladík vstupoval do KSČ, zdá se být završena.
Leč nemylme se, v ten samý den, kdy vyhlásil tenhle nápad, pokáral Babiš své hnutí ANO, že jsou v něm prospěcháři a hnutí se musí od nich očistit. Má pravdu, předseda!
