Pákistánec v čele Londýna? S integrací muslimů moc nepomůže
Londýn ovládl Sadiq Khan. Socialista, ale hlavně muslim. Jenže k porozumění komunit to jen tak nepřispěje.
Že vyhrál Khan, je v jistém smyslu logické: jednak je Londýn příkladem multikulturního města, kde celkem rychle ubývá bělošského obyvatelstva (v roce 2001 71,1 % populace, v roce 2011 již jen 59,8 %) a sílí komunita přistěhovalců, z které pochází i Khan. A také jej pravicoví protikandidáti napadali kvůli jeho muslimskému původu, čímž mu spíše paradoxně pomohli získat na popularitě jako tomu, jehož odsuzují jen kvůli původu.
Protiislámské iniciativy u nás straší, že díky Khanovi Londýn ovládli muslimové a že vyhrál díky muslimským hlasům – to je ale blbost. Stačí se podívat na složení obyvatel – 48,4 % křesťané, 20,7 % bez vyznání. Muslimů je v Londýně pouze 12,4 % obyvatel. Je tedy zřejmé, že Khana museli volit velmi silně samotní angličtí křesťané a lidé bez vyznání. Což ovšem není nic zvláštního, když si uvědomíte, že dávno před Khanem byl za Konzervativní stranu zvolen europoslanec a muslim Syed Kamall, který dnes předsedá frakcí v europarlamentu, jejíž součástí je i česká ODS. Kamall se těší velké oblibě u křesťanských europoslanců, hlavně z Polska.
„Khan se za islám nestydí, ale zdá se, že k islámskému pravověří má poněkud daleko,“ napsala o něm komentátorka Lucie Sulovská. „Khan je sociální liberál a má na krku fatvu za podporu homosexuálních svazků. Kvůli témuž si užil i několik měsíců s policejní ochranou, protože mu vyhrožovali smrtí. Khan přiznal, že někteří lidé s ním v jeho rodné čtvrti Tooting nemluví od doby, co zákon podpořil.“
I u nás máme podobného muslimského sociálního liberála v parlamentu. Je jím senátor za ČSSD Hassan Mezian, který popsal svůj vztah k islámu následovně: „Piju alkohol, jím vepřové … nejsem žádný disciplinovaný muslim.“
Pokud nám někdo dává anglického muslima Khana či českého muslima Meziana za příklad úspěšné integrace, tak musím oponovat. Nejde o příklad integrace, ale asimilace. O to je to ovšem horší. Protože lidé, kteří nectí islámské hodnoty, se nemohou pro věřící muslimy stát přijatelnými příklady, a tedy jejich místo zaplní věřící muslimové, kteří jsou mnohdy nepřátelští naší společnosti a snaží se vést muslimské komunity k separování, uzavírání a prohlubování náboženského fanatismu.
Pro multikulturalisty je tedy volební úspěch Khana požehnáním, ale pro nás by bylo požehnáním, kdyby byl Khan skutečně věřící a praktikující muslim, který by místo našich hodnot prosazoval reformu islámu směrem k tomu, aby se naše hodnoty staly i hodnotami muslimů. Jinak totiž hrozí, že budou Khan a jemu podobní jen výjimkou z pravidla, kdy muslimové sami sebe prezentují jako nepřátelé naši společnosti.
