Petr Robejšek: Proč jsou lidé moudřejší než elity
Není to tak dávno, co jeden český publicista napsal: „Pokud se třeba 96 procent národa demokraticky rozhodne, že zakáže homosexualitu nebo vymýtí zrzky, pak je toto rozhodnutí nedemokratické, byť by se k němu dospělo většinovou volbou.“ Tvrzení, že to, co je „nesprávné“, je i nedemokratické, slyšíme také v souvislosti s tím, že většina odmítá přijetí migrantů nebo další prohlubování evropské integrace. Krátce po referendu, v němž Nizozemci odmítli asociační smlouvu s Ukrajinou, jsme mohli číst, že by bylo správné zakázat referenda, když se týkají otázek, jimž voliči nemohou rozumět.
Politické a mediální elity se snaží vytvořit dojem, že v demokracii nejde o rozhodnutí většiny, nýbrž o hledání správných rozhodnutí, a zároveň naznačují, že většina je příliš hloupá na to, aby správná řešení rozpoznala, natož sama našla. Zároveň zesměšňují „příliš jednoduchá“ řešení a vytvářejí dojem, že jedině to, co je složité, je také kvalitní. Poznání je podle nich alchymie, jakési tajné umění, které ovládají pouze vyvolení experti a jenom oni sami rozhodují o tom, kdo je expert a co je správné.
Elity tak chtějí lidu přístup k moci zavřít hned na dva západy. Tvrdí, že v demokracii nejde o většinová, ale o správná rozhodnutí, a to, co je správné, většina vůbec nedokáže posoudit.
Tento přístup diskriminuje prostého člověka, a především hodnotu praktického myšlení.
Obojí je chybné.
Proč se svět neinspiruje Švýcarskem? Proč není správnost rozhodnutí tím nejdůležitějším? A co říká "zákon oligarchie"? Více se dočtete v novém Reflexu, číslo 21 vyšlo ve čtvrtek 26. května.
