Český lékař je ve Velké Británii v klatbě, varoval před islamizací ostrovní země
Český lékař Vladislav Rogozov pracuje ve fakultní nemocnici v anglickém Sheffieldu přes deset let. Tedy přesněji řečeno zatím pracuje, neboť jeho zdejší kariéra může brzy skončit. Nedávno totiž varoval před islamizací Velké Británie a teď sheffieldská nemocnice zkoumá, jestli náhodou nezaměstnává pravicového extremistu.
Celou aféru rozpoutal rozhovor pro server Parlamentnílisty.cz z ledna letošního roku, v němž Rogozov popisoval probíhající islamizaci Velké Británie a poukazoval na případy střetu kultur, které se snažili místní policisté, politici či sociální pracovníci ututlat. Krátce na to ředitelství nemocnice obdrželo z České republiky „upozornění“ na příslušný rozhovor, ale i na Rogozovovy blogy, ve kterých lékař prezentuje své myšlenky a názory. Prý extremistické a rasistické. Reakce nemocnice byla bleskurychlá, zahájila vyšetřování a do té doby do ní lékař nemůže bez zvláštního povolení ani vstoupit, byť formálně vyhozen není.
Celému případu se proto následně dostalo velké pozornosti českých i britských médií. Ta ostrovní psala především o tom, jak Rogozov, jinak do roku 2005 působící na Klinice anesteziologie a resuscitace kardiocentra pražského IKEMu, nedovolil své lékařské kolegyni operovat pacienta s muslimským šátkem na hlavě.
V půlce května Rogozov poskytl webu Parlamentnílisty.cz další rozhovor, ve kterém popsal, co následovalo po „provalení“ jeho názorů a poukázal na konkrétní osobu z České republiky (Rogozov jmenoval „pana Čulíka“, podle médií se má jednat o vydavatele Britských listů Jana Čulíka), která na něj upozornila vedení sheffieldské nemocnice, ale i ostrovní média. Zároveň uvedl, že mu byla doporučena policejní ochrana a vyšetřování stále probíhá, proto řadu věcí nechce a ani nemůže komentovat.
Když se oprostíme od konkrétních reálií, můžeme na tento příběh nahlížet hned z několika pohledů. Začněme tím medicínským. Jsou-li v nemocnicích a obzvlášť na operačních sálech předepsaná nějaká pravidla, je nezbytné je za každou cenu dodržovat a měla by platit beze zbytku pro všechny. To znamená nosit předepsaný sterilní oděv a ochranné pomůcky. Protože zde nejde o nic menšího než o zdraví a život, ale ne lékaře, nýbrž operovaného pacienta. Tedy osoby, která již v hluboké anestezii leží odevzdaně na lehátku a „doufá“, že se operace podaří, nenastanou komplikace a ona se z narkózy probudí. Proto jakékoliv debaty zpochybňující dané předpisy nebo vynucující si jiný než standardní operační oděv by neměly být ani brány v potaz. Je to v podstatě totéž, jako kdyby u benzinové pumpy pracoval náruživý kuřák, který vykouří denně šedesátku a musí si zapálit každou čtvrthodinu. Co když ale odbije čas na další cigaretu a jako na potvoru u pumpy zastaví řidič (například tělesně postižený), který po čerpadláři bude žádat, aby mu načerpal benzin? Zapálí si i přesto s tím, že dá ruku s cigaretou za záda, aby ji měl co nejdál od stojanu a čerpací pistole a při potahování se ještě otočí?
Druhý náhled je neméně alarmující. Jaké názory jsou v dnešní době ještě v pořádku a jaké už musí jejich nositel v sobě autocenzurovat, aby ho kvůli tomu nepopotahovali v práci anebo ho z ní v krajním případě nevyhodili? Máme tu snad (ještě nějakou) svobodu projevu, a pokud člověk svými názory, postoji, ale i rozhovory či blogy neporušuje zákon, může si říkat, co chce. Že se takové názory někomu nelíbí a nesouhlasí s nimi, je věc druhá. Ale to je demokracie a je jen s podivem, že ve Velké Británii – tedy v kolébce její novodobé verze – může taková věc dojít tak daleko. A za pováženou stojí i fakt, že celou záležitost de facto odstartovalo udání z českých luhů a hájů.
To, že ve Velké Británii a dalších zemích jsou tradiční evropské hodnoty a zvyky vystaveny velkému tlaku a „požadavkům“ proměňující se skladby obyvatel, je skutečnost. Pokud se toho někdo obává a upozorňuje na to, jsou jeho obavy a postoje alespoň hodné pozornosti a zamyšlení. Názory takového člověka by měly být prozkoumány a případně i podrobeny kritice. Ale že kvůli nim, aniž byla soudně potvrzena jejich závažnost a trestnost, nemůže člověk vykonávat své povolání, je na pováženou. Rogozovův případ ještě není u konce, ale o dnešní době už vypovídá víc než dost.
