Lánský puč číslo dvě právě startuje. Církevní restituce jsou začátek, ale ve hře je mnohem víc
Když prezidentův povolební puč proti Bohuslavu Sobotkovi skončil fiaskem, byl šéf ČSSD některými svými spojenci vybízen, aby své přežití korunoval stranickou likvidací lánských spiklenců Michala Haška, Jiřího Zimoly i Jeronýma Tejce. Sobotka to odmítl a teď může přemýšlet nad tím, jak velká to byla chyba. Druhý puč proti premiérovi totiž právě začal.
Pánové Hašek, Zimola i Tejc s nenávistným a pomstychtivým prezidentem v zádech si tentokrát počínají mnohem obratněji a zároveň ještě nestoudněji než před půldruhým rokem. Na premiéra vytáhli kartu, kterou se dosud odvážili mávat jen komunisté – zdanění finančních náhrad církvi za nevydaný majetek.
Přijetí návrhu, který do sněmovny poslal za Jihočeský kraj hejtman Zimola a okamžitě ho podpořili Hašek s Tejcem, neznamená nic jiného, než že stát vypíše daň z vlastního lupu. Z obludné stamiliardové komunistické krádeže církevního majetku, jenž se rozhodnutím Nečasovy vlády vrací církvi jak přímo, tak právě vyplácením finančních náhrad.
Pokud by nyní stát tyto náhrady zdanil v rozporu se smlouvami, které uzavřel s církvemi, pak by je okradl podruhé. Za potlesku části veřejnosti, kterou sociální demokraté před volbami masírovali sliby, že prosadí právě snížení finančních náhrad za majetek, jenž již nelze vrátit církvi ve fyzické podobě. Teď se ale může Sobotka rychle ocitnout v pasti, kterou sám pomáhal klást, když jeho ČSSD přišla s billboardy zobrazujícími lačně se natahující ruce hrabivých prelátů.
Lánští pučisté, toužící po odvetě totiž nyní táhnou proti premiérovi s novým mocným spojencem – s šéfem hnutí ANO Andrejem Babišem. Tenhle bývalý komunista prohlásil církevní restituce za jeden velký tunel a podpořil zdanění restitučních náhrad s tím, že další okradení církví vynese státu pěkných jedenáct miliard.
Mimochodem: Jestlipak Babiš svou podporu zdanění restitucí probíral s lidoveckým ministrem kultury Hermanem při prohlídce bývalé věznice v Uherském Hradišti, kde byli mučeni i faráři a duchovní a kde ministr financí sliboval peníze na památník obětem komunismu?
Ale zpátky k pasti, která se stahuje kolem Sobotky. Pokud by Zimolův návrh prošel ve sněmovně (a za podpory ANO to není vůbec vyloučeno), pak by lidovci museli - jestliže by nechtěli zpečetit svůj další pád do mimoparlamentní nicoty - opustit vládu. Sobotka by pak do příštích parlamentních voleb šel, pokud by vůbec přežil v čele ČSSD, jako zkrachovalý premiér.
Andrej Babiš by se zbavil vládní odpovědnosti, aniž by byl v nevýhodné pozici toho, kdo shodil kabinet. V ulicích by pak mohl naplno rozjet svou koblihovou show s jasným poselstvím voličům: Sobotka zkrachoval, teď už mne musíte vynést do Strakovy akademie. Samozřejmě, že pro pučisty v sociální demokracii by se v Babišově vládě našla tučná odměna za zradu a rozbití vlastní strany.
A prezident Zeman? Ten by si po pádu Sobotkova kabinetu mohl zopakovat svou vyzkoušenou disciplínu – jmenování provizorního kabinetu, jakési Rusnokovy vlády číslo dvě. Ta by asi také nezískala důvěru parlamentu, ale mohla by do parlamentních voleb vládnout v demisi.
A pak by mohlo dojít i na scénář, před nímž již před časem varoval poslanec za lidovce Ivan Gabal: Česká vláda by mohla v Bruselu torpédovat protiruské sankce. Na to stačí jeden stát. A loutkovou vládu Miloše Zemana, který v ruských médiích pravidelně nazývá sankce ekonomickou hloupostí, by Putin jistě bez váhání použil jako trojského koně.
Ke splnění takového ruského snu, jakož i čím dál provázanějších mocenských zájmů Andreje Babiše, Miloše Zemana a jejich páté kolony v Lidovém domě zbývá jediné – odstranit z cesty Bohuslava Sobotku. Jak dlouho může premiér přežít?