Dvě miliardy muslimů, 450 miliónů nepřátel. Demografický vzestup nelze zadržet
Muslimů na celém světě není ani 1,2 miliardy, jak uvádějí optimisté, ani 1,5 miliardy, jak se domnívají pesimisté, nýbrž 2,15 miliardy. Tato číslice vychází ze statistik Carnegie Endowment for International Peace, která v roce 2014 uvádí 2,08 miliardy a roční přírůstek 1,84 % čili 37 miliónů. Čili 100 000 denně. Co z toho vyplývá?
Z oněch miliard Pew Research už v roce 2012 odhadoval 15 až 20 % sympatizantů s cíli tehdy al-Ká’idy, dnes tedy Islámského státu. Podle těchto odhadů by tedy západní civilizace měla 320 až 450 miliónů aktivních nepřátel. Islámský populační přírůstek se děje většinou v zemích, kde nebude obživa – a lidé budou chtít do Evropy.
Při těchto počtech je směšné snít, že islámské migrační toky se někdy vyčerpají. Stejně bláhové je představovat si, jak by mohl vypadat, tím méně uspět „boj proti islámu“. Proto si jej zde ani představovat nebudeme a spokojíme se s nadějí, že někdo někde ještě přijde na nějaký recept na představitelnější a skromnější – ač čím dál nesnadnější – obranu Evropy před civilizačním zánikem.
Mezníky expanze
Debaty o možnosti integrace islámu do neislámských národů a studium islámské historie se občas snaží identifikovat početní mezníky, na nichž se chování islámských menšin mění. Vychází jim přibližně tohle:
Dokud je muslimů do jednoho procenta populace dané země, jsou menšiny v klidu, kulturně a jazykově přizpůsobivé, poslušné domorodých zákonů, neagresívní, vstřícné, snažící se nelišit od domorodého obyvatelstva a využívat jeho vzdělání. Jejich nepochybný gastronomický příspěvek domorodá společnost vítá a vnímá jako obohacení a zpestření.
Fáze od jednoho do čtyř procent přináší postupně sílící tlak na domorodou společnost, aby tolerovala jejich odlišnost, troufaleji se zviditelňují odlišným oblékáním, rostoucím počtem restaurací, halal řeznictví, kulturních center a mešit. Vytvářejí vlastní čtvrti, které si přetvářejí v kopie islámských zemí, a zavádějí islámské tradice, zvyklosti a zákony. Začínají veřejně islám propagovat pouličními stánky s literaturou, mediálním zviditelňováním, vstupem do politiky, médií, školství a vlivných profesí, jako je policie a soudnictví, získáváním konvertitů, skupinovými modlitbami na ulicích.
Kritiky čehokoli islámského obviňují z islamofobie, rasismu a xenofobie a přeměňují myšlení domorodé společnosti ke studu a pocitu viny za pomyslnou netoleranci. Vymáhají si zvláštní náboženská práva a výjimky ze všeobecných zákonů zakládáním vlastních soudů, praktikováním polygamie, genitálním mrzačením dívek. Pronikají do domorodé společnosti zaváděním halal stravy ve školách, nemocnicích a věznicích, vymáháním práv na modlitební přestávky v zaměstnání, zákazem prodeje alkoholu a podobnými.
Občas si veřejně agresívně zademonstrují, aby odhadli míru tolerance domorodé společnosti, a nechají několik umírněných a integrovaných distancovat se od agresívních demonstrací veřejně, aby domorodce zase na chvíli uchlácholili, že se vlastně nic neděje. Importují radikální imámy, školené v madrasách sponzorovaných Saúdskou Arábií.
V jaké fázi muslimské expanze jsou ty které evropské země? Kde se začínají prosazovat muslimští politici? Který stát se jako první stane muslimským? A co bude znamenat zrušení víz pro Turky? Dočtete se v Reflexu č. 22, který vychází ve čtvrtek 2. června.
