EU skončí jako všechny tyranie před ní a měli by to nakopnout Britové
Ještě před pár měsíci jsem byl rozhodnut v Brexitu nehlasovat a zařídil jsem si na týž den angažmá v Česku, abych v Londýně na hlasování nemohl být a nenechal se k němu na poslední chvíli svést. Příčinou byla rozpolcená loajalita: Coby Brit jsem už nejmíň 15 let ujištěn, že nás Brity v EU čeká už jen samý malér, proto taky celá ta léta jako zavilý thatcherovský konzervativec volím Stranu nezávislosti Spojeného království (UKIP). Coby Čech jsem se ale trápil představami hrůz, kdyby nás Čechy my Britové nechali na pospas Němcům a Francouzům.
Jsme přece my Britové proslulí tím zdravým praktickým rozumem, který musí těm zabedněným kontinentálcům jednoho dne otevřít hlavy, aby se mohli konečně chovat britsky. Jenže on se děje opak: Místo aby se kontinent britštil, Británie se kontinentálští. Donutil ji k tomu ten už nesledovatelný maglajz desetitisíců zákonů a regulací, jež není možné dodržovat, aniž byste porušili nějaké jiné. A protože Britové mají tradičně z dodržování zákonů požitek, stávají se náruživými obchazeči jedněch, aby mohli být dodržovateli druhých. Dodržování zákonů přestalo být požitkem a stalo se nákladnou námahou. Tak Britové přestávají vědět, kdo jsou, kromě zavrženíhodných eximperialistů.
Naštěstí se ale můžu – a musím – ještě nouzově uchýlit k hlasování korespondenčnímu, když dva týdny před hlasováním zjišťuji, že moje loajalita rozpolcená není, neboť naopak Brexit bude rozhodovat i pro Čechy. Jak, vysvětlím za chvíli. Nejprve stručně, jak se Británie nechala podvést, okrást a trvale ždímat.
Sport zvaný altruismus
Vstup do EHS v roce 1973 byl podvod Edwarda Heathe, zamlčujícího konečné totalitní nastavení evropského „společnotržního“ projektu, a dokonce i některé okamžité podmínky, které se rovnaly loupeži za bílého dne. Zde jen pár těch nejznámějších: Odevzdání svrchovaných moří, rybolovné kvóty a krach rybářství se ztrátou 30 000 pracovních míst a tří čtvrtin úlovku. Z Bruselu nařízené masakry miliónů kusů dobytka kvůli několika stovkám nakaženým slintavkou, působící krach britského dobytkářství, masného průmyslu a mlékařství. (Francie a Německo byly nakaženy také, ale žádné masakry neprovedly.) Miliónové vykácení ovocných stromů podle jakýchsi regulací společné zemědělské politiky.
Extra tarify na karibskou třtinu, vyřazující z konkurence britské cukrovarnictví, donedávna největší na světě. Účel: otevřít nový trh pro kontinentální přebytky. Výsledek: trvalý obchodní deficit a potravinová závislost na EU. Plus výdaje na „členský příspěvek“: dnes 17,5 miliardy liber ročně. V době, kdy se finančně hroutí zdravotnictví, školství, dopravní infrastruktura a systém sociálního zabezpečení. A kdy do Británie proudí statisíce imigrantů, jejichž přínos – jak propočítal think-tank Migration Watch – není jen nulový, nýbrž deficitní, dosahující dalších 17 miliard ročně. A co za to? Možnost mít v EU „vliv“ a pěstovat oblíbený britský sport zvaný altruismus. Vliv se prokázal být nulový, altruismu se zneužilo k ždímání, jehož konce nevidět. EU si z Británie udělala oslíčka Otřes se. Proto se tak bojí jejího odchodu. Proto vyhrožuje a straší.
Prozřelí a neprozřelí
K prozření, v jakém to klubu „přátel“ se vlastně nacházíme, jsme ale potřebovali, aby za ně vyšel do boje sám Cameron a zopakoval velezradu Heathovu. Aby za devět miliónů liber daňových poplatníků dal natisknout a do miliónů domácností doručit propagační pro-EU letáky plné výmyslů a hrozeb nepodložených fakty. Že odchodem Británie ztratí svůj evropský trh, vypukne nezaměstnanost, zhroutí se ceny nemovitostí, EU vyžene tamní britské rezidenty, Španělé anektují Gibraltar, ohrozí to naši bezpečnost. A vypukne třetí světová válka. Korunou vládních lží bylo zjištění, že počet registrací cizinců na sociální pojištění za loňský rok je trojnásobkem oficiálně zveřejněných odhadů imigračních čísel. Korunou brexitových ekonomů je na poslední chvíli ujištění, že na tom budeme tak zle jako Švýcarsko.
A zatímco je Británie rozpůlena na prozřelé a neprozřelé, bruselští vladaři nastolují arogantně a už zcela nezastíraně tyranii nebývalou od pádu komunismu: invazi cizích armád. Odmítnutí ochrany hranic. Vnucování migračních kvót. Pokuty za nepřijetí. Svrhávání řádně zvolených vlád. Vyhrožování zastavením grantů a pozastavením volebního práva vládám „neposlušným“. Zákaz osobních zbraní. Cenzuru internetu a trestání odchylných názorů.
Historický milník
Ale ta hlavní otázka Brexitu, již konečně někdo vyslovuje hlasitě, aby se nad ní každý občan EU mohl zamyslet, je tahle: Chceme být bezmocně ovládáni lidmi a institucemi, které jsme nevolili, jež neznáme, kteří si mění pravidla, jak se jim zlíbí, jejichž zlá vůle je už dostatečně prokázaná, které nemáme žádnou možnost odvolat, změnit jejich chování, ubránit se jejich trestům ani se před nimi skrýt v soukromí? Chceme to do nekonečna? Jsme na historickém milníku, jenž to rozhodne. Možná na několik generací, které nám za to budou spílat.
EU není jen negativně nedemokratická. Je pozitivně antidemokratická. Vyklubal se z ní upír sající krev půl miliardě pracovitých Evropanů. Prokurátor, soudce, popravčí a hrobař evropských tradic, civilizace a civilizovanosti. Musí odejít na smetiště evropských dějin jako všechny tyranie před ním. A už se to nesmí dlouho odkládat. Jestli to nenakopnou Britové, budou to co nejdřív muset udělat jiní. A raději dokud to ještě jde pokojným hlasováním.
