Sociální komunikace v dnešní válce policajtů. Kdo víc fauluje?
Ač nejsem specialista v policejních zákulisních vztazích a hrátkách, začínám si čistě z podoby sociální komunikace policisty Komárka a policejního prezidenta Tuhého dělat vcelku jasný názor, že pravdu má policejní prezident.
Kromě Bohouše Pečinky (který nepochybně pozadí události zná) je celý národ včetně mne lehce dezorientován válkou v policii, která před kamerami už několik dnů probíhá. Jednoduché vysvětlení, že jde o bitvu Babišových a Chovancových zájmových klik v policii, bude asi kousek pravdy mít. Ale i když zde nejspíše nepůjde o krystalicky čistý příklad boje Dobra se Zlem, lze o tom, na čí straně je více pravdy, něco vysoudit z analýzy sociální komunikace protagonistů obou znepřátelených táborů.
Zatímco prošlachtovsky orientovaný vedoucí ostravské expozitury Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jiří Komárek sdělil ČT: „Pan policejní prezident je řekněme osobou podezřelou z brutálního úniku informací v rámci objasňování hospodářské trestné činnosti stamilionových, ve stamilionových částkách."
Podívejme se na to tvrzení jak z hlediska kontextu a publika, tak z hlediska obsahu. Policie je, jak známo, vázána zákony. Netvrdím, že tak činí vždy, ale měla by. Takže když se policista dozví o trestném činu jiného policisty, má informovat GIBS. To pan Komárek neudělal, ale zato se svěřil mediím. To je ten aspekt kontextu a publika. Není zákonem nařízené, obvyklé, přijatelné ani časté, aby policisté obviňovali své nadřízené z trestné činnosti do televize. Přesto tak policista Komárek učinil na úkor pověsti nejen prezidenta Tuhého, ale především celého institutu policie v očích celé veřejnosti. Dokázal bych pochopit, kdyby si při nedůvěře v GIBS vyžádal osobní slyšení u prezidenta republiky, ale sdělit takové nařčení do telky je zcela mimo představitelné normy chování vysoce postaveného policisty.
Nyní se podívejme na obsah. Jde o jednoznačné obvinění z trestného činu. Žádný náznak nebo dvojsmysl, který by se dal vykládat jako bonmot, ale přímé nařčení, obvinění. Obvinění, za kterým ale nenásleduje to, co by za obviněním mělo nejen v trestním řízení, ale i ve veřejné diskusi následovat vždy: Totiž argumenty. Pan Komárek nevysvětlil vůbec nic, neřekl, komu a jaké informace podle něj pan Tuhý sdělil, a vůbec se nějakou argumentací nezatěžoval. v běžné řeči se podobné diskusní strategii říká „plivnout a utéct“.
Instinktivně mám, asi od přírody, tendenci věřit lidem, kteří se nedopouštějí argumentačních, procesních a diskusních faulů. Takže potom, co předvedl v sociální komunikaci s prezidentem Tuhým pan Komárek, si celkem jednoznačně myslím, že pravda je na straně policejního prezidenta - a potažmo ministra Chovance. Myslím si to z jednoduchého důvodu: Fauly v diskusi, jaké Jiří Komárek udělal, obvykle signalizují, že faulující nemá pravdu a že jeho výkony přes čáru jsou nouzovou obranou jeho lží.
