Babišovy koblihy v ohrožení nejsou, ale dárci ANO se musí zmenšit či rozmnožit
Prázdné stranické pokladny a snaha podvázat bezedný měšec miliardáře Andreje Babiše a ředitelíčků jeho firem v rámci koncernu Agrofert spojily většinu poslanců bez ohledu na barvu politického trička. Sněmovna odsouhlasila, že jednotlivé strany budou mít od příštího roku zákonem omezeny výdaje na volební kampaně (v případě voleb do sněmovny budou moci utratit maximálně 90 milionů korun). Zároveň budou moci dostat od jednoho jednotlivce nebo firmy jako dar nejvýše tři miliony korun za rok. A co více, strany si budou moci půjčovat jen od registrovaných subjektů, tedy především od bank.
Záměr nového předpisu je zřejmý – zabránit Andreji Babišovi, aby do svého hnutí ANO pumpoval „tolik peněz, kolik bude potřeba“ (jak sám komentoval, na kolik ho přijde kampaň), a to jak z jeho osobních prostředků, tak z financí jeho firem. Ostatní strany totiž takové penězovody nemají ani náhodou (jsou chudé a každý větší výdaj musí řešit úvěrem), a nebýt příjmů od státu, už dávno by úřadovaly kdesi v kavárnách nebo na stojáka v bufetu. Není proto náhodou, že si v novém zákoně odhlasovaly navýšení ročního příspěvku za každého zvoleného zákonodárce či krajského zastupitele.
Nová pravidla stranického financování však budou mít mnohá úskalí a zcela určitě chytré české hlavy přijdou na to, jak je obejít. Co započítat, co ne, jak (ne)vykázat jednotlivé položky a plnění. Své o tom ví určitě ČSSD z dob Jiřího Paroubka, která sice deklarovala, že za kampaň v roce 2010 utratila 200 milionů, ale v inzerci, v billboardech a dalších výdajích podle tehdejších údajů mediálek „protopila“ nejméně dvaapůlkrát tolik.
Symbolem posledních voleb do Poslanecké sněmovny na podzim roku 2013 byly koblihy, které rozdával Andrej Babiš nejen v Praze. Podle všeho jich byly desítky tisíc kusů. O jejich upečení se postaraly Babišovy pekárny, které pak své výrobky nepochybně věnovaly jako sponzorský dar. Vzhledem k tomu, že cena koblihy v obchodech se obvykle pohybuje mezi pěti až sedmi korunami, koblihárny můžou sponzorovat Babiše i nadále, protože koblihy za tři miliony korun ročně mu zcela jistě nedodají. A kdyby to náhodou zvládly, tak se firma rozdělí, nebo to bude péct její přejmenovaná filiálka o pár desítek kilometrů dál.
Nová pravidla spíš cílí na to, aby Andrej Babiš nemohl své straně „věnovat“ desítky milionů korun, jako to v minulosti činil. Ale nebojme se, že by ANO zašlo na úbytě. Možností, jak dostat potřebné peníze do stranické pokladny, je hodně. Povstanou noví a noví dárci, budou menší, bude jich více, o to větší bude jejich nadšení straně pomoci. Stačí si rozvzpomenout na čachry sociálnědemokratického výtečníčka Miroslava Pocheho, který před časem popsal, jak rozepisoval své příspěvky straně na více dárců, aby se nemusely danit.
Na hospodaření stran by měl podle navrženého zákona dohlížet nový úřad. Od sněmovního kontrolního výboru by taky převzal kontrolu stranických výročních finančních zpráv. Návrh počítá s tím, že předsedu nového dohledového úřadu bude vybírat prezident z kandidátů Poslanecké sněmovny a Senátu, členy by ke jmenování hlavou státu nominoval Senát na návrh svých členů, dolní komory a prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu. Předseda úřadu by byl jmenován na šest let nejvýš dvakrát po sobě. Zkrátka vznikne nový úřad, kontrolor bude poměrně velké zvíře. A vzhledem k tomu, že obsazení úřadu budou navrhovat panáci ze sněmovny, ze Senátu a pán nejvyšší z Hradu, lze očekávat, že nominace a volba bude předmětem stranických handlů. Zbývá už jen si přát, aby tito lidé uměli počítat a věděli, kolik má milion nul.
