Milujeme film, ale musíme si zavolat... a zkontrolovat Facebook
Hrdina filmu Švýcarák zabloudí v divočině a baterka na jeho mobilu, posledním pojítku s civilizací, hrozivě dochází. Tomu jsme v hledišti kina všichni rozuměli a chvěli se společně s nebožákem strachy. Tohle se stát nám, bože, co bychom dělali?
Jak ve Varech poznáte, že se film nepovedl? Půl hodiny po začátku začnou blikat ve ztemnělém sále světýlka. Filmoví fandové kontrolují mobily, kolik času ještě zbývá do konce. Být dnes filmařem je opravdový kumšt, neboť diváci hojně porušují první pravidlo kinodívání, což je dokonalá tma. Vtáhnut do příběhu lidi, kteří sedí v sále uprostřed blikajících ohníčků, a donutit je, aby aspoň na chvíli zapomněli na to, od koho sakra mají ten nepřijatý hovor, je těžší než kdykoli předtím.
Někdy si říkám, jak mohli lidé chodit dřív do kina, když museli nechat na dvě hodiny svět bez kontroly. V dobách pevných telefonních linek bylo přece vyloučené se co pět minut dívat, jestli nezačala válka v Náhorním Karabachu a kontrolovat děti, jestli už šly spát.
Ebenova věta před začátkem každé projekce: Vypněte své mobilní telefony, je marná. Ztišit ano, ale vypnout? Zbláznil jste se, Marku? To je stejné, jako byste řekli matce, ať odevzdá do šatny své dítě. Všichni jsme sice kinofilové, ale to nám nebrání, abychom si během filmového představení nerezervovali další projekci, neesemeskovali přátelům, na jak báječném filmu jsme, anebo si nevybrali si v katalogu festivalového merčndajzu tričko s nápisem Biják. A pozor! Ve Varech kolují pověsti i o extrémistovi, jenž na pakistánském dokumentu o kultivaci býlí sledoval v telefonu film stažený z Netflixu!
Filmaři by měli na naši neurotickou potřebu být online pamatovat a budovat ve svých vyprávěních odpočinková místa, kde se nic neděje. Stejně je tam mívají. Během nich by si člověk napsal esemesku, případně si šeptem zavolal. Hrdinové na plátně by koneckonců mohli taky telefonovat, ale o něčem, co s příběhem nesouvisí – třeba o skvělém jogurtu nebo festivalu. Herec by na okamžik vypadl z role a pronesl do sluchátka reklamní slogan ČEZu: „Už patnáct let jezdím do Varů. Miluju Vary. Miluju film.
