Nad svobodou internetu v Rusku se stahují mračna. Stát chce o komunikaci lidí všechno vědět
Po podepsání kontroverzní protiteroristické legislativy prezident Putin nařídil Federální bezpečnostní službě (FSB; nástupkyně sovětského KGB) vytvořit dešifrovací klíče schopné dešifrovat všechna data na internetu. FSB má na to dva týdny. Odpovědnost za provádění Putinova pokynu má Alexandr Bortnikov, hlava FSB.
Nové „protiteroristické“ zákony vyžadují od všech „organizátorů šíření informací“, aby poskytli obsah uživatelské historie státním orgánům. Pokud to poskytovatel odmítne, může dostat pokutu až milión rublů, což je přibližně 380 tisíc korun.
Je stále nejasné, jaké informace se od poskytovatelů očekávají, a to kvůli tomu, že všechna data na internetu jsou nějak kódována a v mnoha případech prostě pro zašifrované informace neexistují šifrovací klíče. O problémech nové legislativy píše ruský server meduza.io.
Nový zákon je mimo jiné označován za hloupý. Meduza.io k tomu píše:
„Když mluvíme o zašifrování, mluvíme o skoro polovině provozu na internetu – a objem narůstá. Mimochodem – ve většině případů ‚organizátoři distribuce informací‘ nemají klíče k tomu, aby rozšifrovali svá vlastní data. (To je přesně to, na čem je založeno soukromí na internetu.) Například není ani technicky možné ukládat šifrovací klíče při použití protokolu HTTPS, který je používán pro obrovský počet webových stránek, dokonce včetně Gosuslugi.ru, což je oficiální ruský vládní portál, kde se mohou občané obrátit na stát ohledně veřejných služeb. Jinými slovy, právní úprava zakazuje vlastní státní webové stránky určené pro styk s řadovými občany.“
Jsou tu i značná rizika. I kdyby se podařilo vytvořit informační centrum schopné takové požadované dešifrovací práce, bylo by přitažlivým cílem pro řadu hackerů, kteří by se proniknutím do něj mohli dostat ke všem zprávám poslaným v Rusku. Zákon také porušuje právo ruských občanů na soukromou korespondenci, jež je zajištěno článkem 23 ústavy. Aby bylo možno někomu vniknout do jeho korespondence, je na to třeba soudní příkaz, v tomto případě by to ale bylo bez jakéhokoli soudního dohledu. Je otázkou, jak na to budou reagovat třeba zahraniční společnosti, které by mohly docela dobře odejít z ruského trhu. (Prozrazování informací znamená ztrátu výhody v konkurenčním boji.)
Také technicky je celá záležitost pochybná, protože jde o obrovské objemy dat, jež by bylo třeba ukládat, a na to není v Rusku vybudována infrastruktura. Pokud by se měla vytvořit, nejsou na to lidé a ani technika. Tu by bylo také třeba dovézt ze zahraničí. Není na to připravena ani ruská elektrická síť. Náklady by dosáhly výše 77 miliard dolarů. Pro srovnání stačí uvést, že příjmy federální vlády činily v roce 2015 210 miliard dolarů.
Zavádění nových nařízení prý nebude vyžadovat žádné státní dotace, s tím se ale nedá počítat. Současná síť kabelů vládních orgánů není připravena na přenos takových objemů dat. Náklady na nové vybavení mohou navíc znamenat, že se sníží zisk internetových společností, které z něj platí daně.
Celkem je zřejmé, že v Rusku to ohledně internetu vypadá stále hůře. Stát se snaží už druhým rokem omezit svobodu bloggerů a veřejný přístup k wi-fi (třeba v kavárně) je vázán na předložení dokladů. Svoboda internetu je dnes v Rusku asi na takové úrovni jako v Bělorusku, Súdánu a Pákistánu.
Kremelský režim samozřejmě ví, proč sahá pod záminkou boje proti terorismu k podobným opatřením. Jde o strach z nějaké „barevné revoluce“, jež by mohla smést vládu podobným způsobem, jako se to stalo na Ukrajině. Zhoršující se ekonomická situace Ruska určitě nepovede k nějaké liberalizaci médií, protože se dá čekat vlna nespokojenosti a bude lepší, když se o ní nebude mnoho vědět a lidé budou mít potíže se navzájem na něčem domlouvat. Je otázka, zda to všechno bude režimu něco platné.
