Boj proti terorismu: Ohňostroj evropské marnosti
Americké ambasády v Africe, New York, Washington, Madrid, Londýn, Paříž, Brusel, Istanbul, Nice. To byly hlavní krvavé a spektakulární cíle islámských teroristů v posledních dvaceti letech. Zemřely při nich tisíce nevinných. A pronesly milióny prázdných slov, jak bude dále Západ teroru čelit.
Nic se ale nemění. Série teroristických útoků pokračuje ve zkracujících se intervalech a se stále ničivější intenzitou. A Brusel místo toho, aby adekvátně a silně reagoval, hodlá teroru čelit tím, co umí nejlépe – terorem byrokratickým.
Čekali byste, že na vraždění v Nice zareaguje předseda Evropské komise Juncker, evropská „ministryně zahraničí“ Mogheriniová, případně naše eurokomisařka Jourová? Marně. Juncker nic nemění na své politice přijímat prakticky veškeré uprchlíky bez ohledu na to, že jsou potenciálním zdrojem teroru. Soudružka Mogheriniová si tragédie v Nice nevšimla, protože je pravděpodobně někde na dovolené. A paní Jourová chce v rámci boje proti teroru prosadit zavedení kontroly platebních karet a účtů všech Evropanů. Když se o jejím plánu dozvěděli islámští fundamentalisté, jistě oněměli hrůzou.
Marine Le Penová, která po vraždách v Nice prohlásila, že „k ohromení a soucitu je nyní třeba přidat akci, provést nezbytná opatření k prevenci a represi a také naprosté odhodlání k vymýcení metly v podobě islámského fundamentalismu“, byla evropskými veleduchy jako vždy promptně okřiknuta za populismus, xenofobii, rasismus a kdo ví co ještě.
Další hlavní starostí evropských politiků je nyní přesvědčit nás, že Mohamed Lahouaiej Bouhlel, řidič smrtícího náklaďáku, neměl nic společného s islámským fundamentalismem a že nesmíme směšovat migraci z islámských zemí s terorem. Co z toho plyne? Že Mohamed Lahouaiej Bouhlel asi byl fanatickým křesťanem, fundamentalistickým židem nebo hodně netolerantním buddhistou.
A že si za teror v Nice asi může Evropa sama, protože se staví odmítavě k lidem z jiných civilizačních okruhů, nechce je integrovat, vykořeňuje je a odmítá se jimi ve jménu multikulturních mouder obohatit. Když Angela Merkelová řekne, že islám je součástí Německa, jedním dechem říká, že do Německa (a Evropy) patří i neúcta k právu žen na rovnost s muži, středověké tresty, a to včetně fyzického mučení, polygamie nebo dětské svatby.
Pokud je někdo schopen nejen tolerovat tento svět, ale předpokládat, že může být samotnou součástí evropské civilizace, zjednodušeně řečeno založené na desateru a římském právu, nemůže být zároveň tím, kdo nás před barbarstvím ochrání. A tím se dostáváme k hlavnímu problému Evropy, respektive Evropské unie, který spočívá v naivním paradoxu: Stále očekáváme, že problém vyřeší ti, kdo jej způsobili.
Podobně naivní jako předpoklad, že Nice bylo posledním kamínkem do mozaiky současného evropského teroru.
