Poslankyně, co odešla od Babiše, by mu měla hodit na hlavu i mandát
Jedna věc poslanecké frakci ANO chyběla ke srovnání se současnými i minulými parlamentními stranami. Aby řady Babišových zákonodárců opustil nějaký poslanec. Což teď napravila poslankyně Kristýna Zelienková, jež se rozhodla vystoupit ze strany i jejího sněmovního klubu. A stejně jako řada jejích předchůdců, kteří dali vale svým mateřským partajím, nehodlá se vzdát svého poslaneckého mandátu.
Což je vždycky ošemetné rozhodnutí v poměrném volebním systému, kdy jsou často i veřejnosti neznámí lidé katapultováni do parlamentu jen díky svému zařazení na stranické kandidátky. V případě zhruba třítisícového ANO, jež samo o sobě představuje větší podvod na voliče než některé jiné strany, je prakticky nemožné důvěryhodně vysvětlit, proč si ponechat mandát poslance po odchodu z hnutí.
Důvody, jež paní Zelienkovou vedly k vystoupení z ANO, jsou bezesporu pádné. Včetně aféry Čapí hnízdo, kdy se Andrej Babiš zdaleka neukázal jako miliardář, který je natolik bohatý, aby nemusel lhát a krást, což donekonečna opakoval ve volební kampani. Ale jako přízemní chamtivec, jemuž padesát miliónů stojí za podvodné machinace s majetkem, aby jeho koncern Agrofert dosáhl na dotaci určenou malým a středním firmám.
Co je ale Babiš zač, bylo jasné už před tím, než začal s politikou. Paní Zelienková i další budoucí poslanci ANO přece museli vědět, že vstupují do hnutí, které zakládá bývalý komunista z podniku zahraničního obchodu, protežovaného tehdejším, totalitním režimem. Dobře věděli, že pracovníci „pézetek“ měli v popisu práce spolupracovat s estébáky bez ohledu na to, zda podepsali vázací akt. Už tehdy bylo známo, že Babišovo krycí jméno Bureš se vyskytuje v celkem dvanácti svazcích Státní bezpečnosti.
Zrovna tak byly k dispozici informace o Babišové podnikatelské minulosti v devadesátých letech, kdy zbohatl právě díky svému provázání s polistopadovou politickou garniturou, již jako politik tak vehementně zatracuje. Vždyť běžně se psalo v tisku o jeho stycích se Stanislavem Grossem, Ivanem Langrem nebo Miroslavem Grégrem, bez nichž by neuspěl v některých privatizacích, kdy šel na hranu zákona.
Pokud se kdokoliv rozhodl vstoupit po boku tohoto bezskrupulózního chlápka do politiky, pak ho k tomu vedl buď cynický mocenský kalkul, nebo přílišná důvěřivost, dřív nebo později odsouzená k rozčarování. Paní poslankyně Zelienková spíš bude patřit k těm druhým a budiž jí připsáno k dobru, že jako jediná z poslaneckého klubu ANO odchází a otevřeně promlouvá o poměrech v Babišově politické odnoži Agrofertu.
Pokud ale Kristýna Zelienková zdůvodňuje rozhodnutí ponechat si poslanecký mandát tím, že bude prosazovat původní program a ideje hnutí ANO, pak dál klame sebe i veřejnost. Žádný program ani jednotící ideu ANO nikdy nemělo a dosud nemá. Sama Zelienková v rozhovoru pro týdeník Respekt říká: „Názor ANO je to, co říká Andrej Babiš. My všichni čekáme, co řekne v médiích, a potom to všichni opakujeme.“
Takové poměry v hnutí ANO ale panují od samotného jeho založení. Od počátku tam přece Babiš hlásá: Já si hnutí platím a já také rozhoduji.
Kristýna Zelienková se nyní s Babišem odvážně rozešla. Pokud ale má být její odpoutání od něj zásadní a úplné, pak by mu měla hrdě hodit na hlavu i poslanecký mandát. Ten přece získala za peníze majitele Agrofertu, který teď nakoupenou politickou moc dnes zhusta využívá pro další rozkvět svého koncernu.
