Rok 2016 může být ještě horší, je teprve kousek za pololetím
Na roku 2016 je nejhorší to, že z něj ještě pořád zbývá pět měsíců. Uvědomíme-li si, kolik špatného se letos už událo, nabízí se otázka - co všechno se může ještě pokazit? Odpověď samozřejmě zní - docela dost, píše komentátor agentury Reuters Peter Apps.
Je docela dobře možné, že útoky s mnoha oběťmi v Paříži, Bruselu, Nice, Mnichově a Orlandu, stejně jako pár menších útoků především ve Francii a v Německu, jsou pouhým začátkem. Ne všechny nutně souvisí s islamistickými skupinami, přesto každý z těchto případů nebezpečně přilévá více oleje do ohně domácí politiky.
Na Blízkém východě takzvaný Islámský stát sice ztrácí v Iráku a Sýrii, to ale vůbec neznamená, že by se pravděpodobnost jeho útoku snížila. Bombový útok v Kábulu minulý víkend i podobné incidenty v Iráku i jinde slouží jako krutá připomínka toho, že ve srovnání s nimi je rozsah teroristických útoků v západní Evropě neuvěřitelně nízký.
Tyto útoky však nejsou jediným a ani ne nutně největším nebezpečím. Může se dále zvýšit napětí ve vztazích s Ruskem i Čínou. Situace v EU je pořád ještě chaotická - nejedná se jen o brexit, zcela nevyřešená zůstává i krize v eurozóně.
Znepokojivě vysoký je i počet zemí zasažených vnitřní politickou krizí. Turecko se po pokusu o převrat z 15. července zdá být nejméně stabilní v novodobé historii, což je nepříjemné, protože země představuje pro západní politiku na mnoha frontách něco jako základní pilíř. Rusko se potýká s propadem cen ropy, Čína zase s potenciální stagnací ekonomického růstu. Mnoho západních zemí, včetně USA, Británie, Francie či Německa, je společensky tak rozdělených, jak tomu nebylo po desetiletí, ne-li po generace.
Kromě toho existuje samozřejmě ještě stále možnost, že Spojené státy v listopadu pošlou do Bílého domu republikánského prezidentského kandidáta Donalda Trumpa.
Na druhou stranu zůstává ovšem favoritkou ještě pořád demokratická kandidátka Hillary Clintonová, ačkoli průzkumy z nominačního sjezdu republikánů minulý týden ukazují, že její obliba mírně klesla. Důvodem mohou být i útoky v Bruselu a Orlandu, které podpořily spíše Trumpa. Stejně tak by mu mohla pomoci nedávná série útoků na americké policisty, i když zase pobouření kvůli zabití většinou neozbrojených černochů by mohlo přidat hlasy demokratům.
Je jasné, že čím hůře vypadá zbytek světa, tím více hraje celá situace do karet Trumpovi, ačkoliv je těžké se vyhnout závěru, že jeho řešení těchto krizí by bylo katastrofální.
Téměř každá země se potýká s nějakým znepokojivým politickým vývojem. Nemusí se přitom jednat ani o koordinované teroristické útoky extremistů jako je Islámský stát. V poslední době znepokojivě narůstá počet nepředvídatelných jedinců, kteří se politicky radikalizují a podnikají někdy ničivé útoky. Tento model ostatně spojuje nedávné útoky - od útoku v Nice přes četné masové střelby ve Spojených státech až po patrně politicky motivovanou vraždu britské poslankyně Jo Coxové v červnu.
Toto radikální politické rozdělení je čím dál nebezpečnější i proto, že se v mnoha zemích jednoduše ztrácí politický střed. Při britském referendu o odchodu z EU bylo pozoruhodné i velkým zklamáním to, že ani jedna strana nebyla schopna uznat, že ta druhá může mít alespoň v něčem pravdu. Platí to i o mnoha dalších zemích, od USA po Turecko.
Když politický střed mizí, mají lidé samozřejmě tendenci posouvat se k extrémům a absolutním tvrzením. To obrovsky ztěžuje rozhodovací proces a hledání shody i přesto, že nemusí nutně vždy vést k násilí. (To platí i uvnitř zavedených politických stran, jak dokazují vnitřní spory u republikánů a demokratů ve Spojených státech, i v britské Labouristické straně.)
V krátkosti, je dost dobře možné, že zbytek roku bude takový jako jeho první část. Pravidelné nepříjemné a často násilné události - ač je budou mít na svědomí jen jednotlivci či menší skupiny útočníků - budou na různých místech zvyšovat politickou teplotu. Politické krize však budou pokračovat i bez těchto událostí a mohou mít nekonvenční a občas velmi nepříjemné politické následky. Zářným příkladem je brexit, dalším by mohlo být Trumpovo vítězství. A samozřejmě nesmíme zapomenout na volby ve Francii a Německu příští rok.
Obě země zažily vzestup popularity krajní pravice, přičemž Alternativa pro Německo získala podíl hlasů, jaký byl od nacistické éry nemyslitelný.
Letní sezona rovněž často přináší neočekávaná dramata, ať už se týkají konfliktů nebo financí. Rusko by se mohlo rozhodnout získat další území svých sousedů, například Ukrajiny či Gruzie, které nepatří do NATO, nebo dokonce některých pobaltských států. Zatím ještě nevíme, jak bude reagovat Čína na negativní rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora ohledně nároků v Jihočínském moři. V nejhorším případě by takové konflikty mohly vyvolat jadernou válku.
Také bychom mohli zažít další ekonomickou krizi jako v roce 2008. Nebo by Británie mohla spustit jednání o odchodu z EU, i když to nyní vypadá na příští rok. Ještě horší dopad by měl kolaps eura, který pořád ještě přichází v úvahu, pokud z EU odejde země jako třeba Itálie.
Přesto všechno je třeba poznamenat, že v některých oblastech se situace nezhoršuje. Oproti loňsku například výrazně klesl počet uprchlíků přicházejících do EU, což vládám poskytuje tolik potřebný oddech, i když bojují s hrozbou extremismu. Zmatky na trzích vyvolané britským referendem jsou zatím menší, než se mnozí obávali. I když se politické strany možná polarizují a rozdělují, průzkumy veřejného mínění obecně ukazují, že voliči na Západě - hlavně ve Spojených státech - touží po méně stranickém a konsensuálnějším přístupu.
Následující roky by mohly být v mnoha ohledech možná těmi nejnebezpečnějšími v novodobé historii lidstva a zejména riziko úplného kolapsu či naopak velmocenského konfliktu je možná vyšší než kdy před tím. Hnací mechanismy, které zajišťovaly větší stabilitu - globalizace, mezinárodní konsenzus, pohyb k politickému středu v mnoha zemích - jsou nyní v ohrožení, či se už zcela rozpadly.
Vše bude snad dobré. Ale zdá se, že to bude jedna velká, divoká jízda a že přijdou i značně nepříjemné a opravdu velmi nejisté dny.
