Hysterie kolem jaderného úložiště je hloupá a trapná
Sluníčkářům, greenpeaceákům a biomatkám se podařilo rozšířit bludy o jaderné energetice tak úspěšně, že se v Česku bouří celé obce. Bouří se přitom kvůli „ohrožení“, které je řádově méně pravděpodobné a vysoké jako nejbližší prasečák. Jádro se holt ekoteroristům podařilo plně zdémonizovat.
Trvalé úložiště vyhořelého jaderného paliva — energetický zdroj pro příští generace — je hluboké pět set metrů a musí pojmout tuny vyhořelého paliva z jaderných elektráren. Jsme zavázáni vybudovat ho nejpozději do roku 2065. Ministr průmyslu Jan Mládek (ČSSD) ve čtvrtek jednal se zástupci sedmi lokalit, v nichž se původně uvažovalo o vybudování hlubinného úložiště jaderného odpadu. V hlavním zpravodajském pořadu ČT zazněly především stesky nad tím, jak to úložiště NIKDE, ale fakt NIKDE nechtějí.
Je to předsudečné, hloupé a legrační skoro stejně, jako když sedláci zbořili první hromosvod Prokopa Diviše, protože se báli, že přitahuje nad ves bouřky. Obavy z výstavby trvalého úložiště vyhořelého jaderného paliva z atomových elektráren jsou totiž naprosto iracionální a nesmyslné.
Když se zvládne jeho vybudování — jež na čas zvýší provoz náklaďáků stavby — ,je pak jaderné úložiště tím nejtišším představitelným sousedem. Nevydává žádné emise, palivo půl kilometru pod zemí nijak nezáří, nové se naváží dvakrát do roka, vše je střeženo elektronicky a těch pár chlapů ochranky hlídajících monitory se může zrekrutovat v nejbližší vesnici — to vyřeší zaměstnanost.
Zároveň také přinese obrovské peníze do obce a ty budou doslova vzkvétat, jak vidíme v jižních Čechách ve vsích kolem Temelína. Ty také dostávají, stejně jako sousedé úložišť, finance od ČEZ. Přitom ekologická a bezpečnostní zátěž provozu úložiště je nulová. Hluk, prach, světelné znečistění, smrad, sezónní dělníci, možnost výbuchu, únik toxických látek a všechny podobné libůstky zemědělského či průmyslového provozu prostě úložiště nepřináší. Každý (smrdící) prasečák představuje pro místní větší opruz než trvalé hlubinné úložiště vyhořelého paliva.
Přesto je proti takovému zařízení obrovský odpor obyvatel — a to jen díky ekoaktivistům, kteří vytvořili kolem jádra nestoudnou propagandou kouřovou clonu dezinformací o jeho rizikovosti.
Jan Vavřička, starosta Pačejova, ale nakonec sdělil televizi, že dva nebo tři starostové možná zůstanou v místnosti se správci jaderných úložišť a možná se dohodnou. Takže těm obcím držím palce — ať se se státem dohodnou, nechají si úložiště vybudovat a pak už jen čerpají od energetiků peníze na rozkvět obce, kultury pro občany a pěstování místních tradic. Kdo je jako obyvatelé té vesnice, která nakonec na úložiště kývne, pro pokrok — a jaderná energie je jeden z největších technologických úspěchů lidstva —, má být po zásluze odměněn.
