Alláhu akbar, volal útočník… Tenhle začátek titulku teď uvidíte často
Právě si zakládám jako šablonu do editoru prázdnou stránku s výšepsaným titulkem. Obávám se, že se nám bude ještě opakovaně hodit, tak proč to psát pořád dokola. Jak se s tím dá žít? Máme dost krve, abychom garantovali svobodu islámu?
Ten dnešní, sobotní, zaútočil v Belgii ve městě Charleroi. To je město, kde se skrýval útočník z Paříže Abdelhamid Abaaoud. Terorista zaútočil nedaleko policejní stanice na dvě ženy - policistky. Jednu těžce poranil v obličeji, druhou zranil lehce. Zastavil jej až policista, který útočníka srazil výstřelem k zemi. Terorista po převozu do nemocnice podlehl následkům zranění.
Jeho totožnost v momentě, kdy píšu tento článek, ještě není známá. Zato svědci potvrdili, že nepřekvapivě při útoku křičel Alláhu akbar. Ten pokřik není hoax, i belgický premiér potvrdil, že šlo o teroristický útok. Další teroristický útok, kterými někteří muslimové proměnili toto léto v jednu nekončící kaluž naší krve.
Dovolte historickou poznámku. Multikulturalismus vznikl v době, kdy již byly na naší planetě naší civilizací vybity kultury kanibalů. A pokud jsme je nevyvraždili, tak je naši misionáři odnaučili jíst lidské maso. Pojídání lidského masa z rituálních - náboženských důvodů jsme vymýtili. Takže multikulturalismus mohl vzniknout jen díky tomu, že otcové a dědové dnešních multikulturalistů vyvraždili kanibaly.
Multikulturní soužití s někým, kdo vás má chuť zabít a sníst, je totiž opravdu technicky zcela vyloučeno - přestože mnozí kanibalové byli jistě milí a mírumilovní lidé, a přestože se jejich kultura vyvinula zvláště v oblasti umělecké řezby do lidské kosti do mimořádných estetických kvalit. Ale bez jejich genocidia by byli dnešní multikulturalisté akutně ohroženi sežráním, kdyby se jim, lidojedům, vydali hlásat své teze. A nikdo po kanibalských kulturách nepláče, ani multikulturalisté, protože zabíjet a konzumovat své bližní je moc i na neomarxisty.
S islámem je tomu tak, že někteří muslimové jsou velmi milí a pacifističtí, ve svých zemích často mimořádně pohostinní, islámská kultura dovedla umění ornamentu - arabesky - k estetické dokonalosti, vymyslela spodní prádlo a kebab. Bohužel někteří muslimové - a my nejsme schopni předem rozpoznat kteří - nás mají chuť zabíjet, chtějí vraždit jinověrce, a dělají to.
Jakoby skutečnost, že nás poté nejedí, činila v očích multikulturalistů toto konání omluvitelnější než kanibalskou hostinu. Přitom spolužít s kulturou, s kultem, jehož někteří členové vraždí příslušníky té vaší kultury, je stejně nemožné nebo lépe řečeno stejně trnité jako soužití s kanibaly. Je mi osobně dost jedno, jestli mě poté, co mě zabijí, snědí - dal bych přednost tomu, kdyby mne prostě nezabili!
My přitom nejenže plně tolerujeme praktikování náboženství, jehož jménem nás někteří jeho stoupenci vraždí, na našem území, my povolujeme i stavět jeho svatostánky. My také přijímáme - zcela nekontrolovaně - miliony imigrantů hlásících se k té víře, v jejímž jménu nás někteří jejich souvěrci týden co týden nemilosrdně vraždí.
Chápu náboženskou svobodu jako velké pozitivum, jako důležitou hodnotu naší evropské kultury. Není však doba - díky každotýdenním, opakovaným a už opravdu nesnesitelným útokům teroristů ohánějících se islámem na nás - na jisté omezení náboženských svobod, minimálně některých způsobů výkladu islámu? Není čas opravdu zatrhnout nenávistná kázání islámských duchovních (proběhla i v Brně) a zakázat některé projevy islámské víry (burka) a šíření některých islámských náboženských směrů (salafía)?
Anebo opačně řečeno: Máme dost krve, abychom uplatňovali plnou svobodu vyznání i na věrouku, jejíž někteří stoupenci nás jménem této věrouky opakovaně a systematicky vraždí?
