Causa burkini: Je to tady. Už přicházíme o svobodu
Zákaz muslimských plavek celotělovek lze v současné atmosféře, kterou kolem sebe islám vytvořil, chápat. Přesto je ale dobré si říct, že tím zákazem se sami připravujeme o kus naší vlastní svobody. A že nám už islám ubral kus našich hodnot.
V několika francouzských městech, nejprve v Cannes, a nakonec i na Korsice, zakázali užívání burkini. Což jsou muslimské plavky, vynález, který je totálně nezdravý a nesmyslný. Na jednu stranu je sice dodržen zákaz odhalování muslimských žen na veřejnosti.
Na stranu druhou - oblečeným se fakt blbě plave, a po koupeli na slunci rychle chladnoucí mokrá látka na ledvinách a močovém měchýři je vynikající poukázkou na zánět orgánů. Takže burkini jsou sice zcela nepraktická věc, ale v Evropě bývalo dobrým zvykem do toho, co má člověk na sobě, nekecat. Zakázali jsme kromě nudistických pláží nahotu - kulturní člověk si zahaluje genitálie a řiť - ale do toho, jaké plavky má plavec na sobě, bývalo v sekularizované Evropě státu máloco.
Tedy přesněji - vůbec nic. Měli jsme v tom, v čem lezeme do vody, úplnou svobodu. Teď o ni díky islamistům přicházíme.
„Plavky, které ostentativně dávají najevo náboženskou příslušnost, zatímco Francie a její náboženská místa jsou terčem teroristických útoků, by mohly vytvořit hrozbu narušení veřejného pořádku,“ prohlásil starosta Cannes David Lisnard. A měl pravdu.
Plně jej chápu, a bydlet tam, tak pro zákaz burkini hlasuju také. V současné atmosféře je tak křiklavé vyjádření náboženského islámského postoje skutečně trochu problém - pozůstalým oběti v Cannes jistě vidí okázale po islámsku i na pláži zahalenou ženu opravdu neradi. Takže ten zákaz je legitimní. Nesmíme si však zapírat, že je nedemokratický, popírá naše zásady a hodnoty, a ve svých důsledcích omezuje nás samé.
To, co má člověk na sobě, je privátní záležitostí, žádné oficiální dogma sekulární demokratické a tržní Evropy to nenařizovalo. Právě v tom, jak velký podíl rozhodování je v našem kulturním okruhu individuální, nezávislý na oficiálním paradigmatu, je zásadní rozdíl mezi námi a muslimským světem. Muslim má nařízeno i to, že na WC musí vstupovat první levou nohou a nedefekovat zády směrem k Mekce. My jsme si historicky zvolili svobodu. Jak tato samozřejmá svoboda ale začala být jako v cause burkini využívána k demonstraci nějakých postojů, kterých se důvodně obáváme, nastal legitimně čas ji omezit. Ale to omezení nedopadá jen na muslimky, co jdou předvést nové burkini, ale na nás všechny.
Kdybych si z recese chtěl vzít v Cannes na pláž burkini nebo zimník já, tak mi to taky zakážou. Takže nutný odpor proti nějakému tlaku zvenčí - jako zákaz burkini po létu islamistických útoků - nakonec jako vedlejší produkt vyvolá omezení svobody nás samotných.
Pokud čekáte nějakou pointu, nějaký návrh řešení, čekáte marně. Sílící tlak islamistů na naši kulturu povede k omezování nás samých více a více. Už i v Praze si zvykáme na osobní prohlídky cestou na Pražský hrad - to je také omezení svobody díky útokům islamistů. Ale v tomto světě, kdy se jedna kultura vzbouřila a jde té naší kultuře po krku, to bohužel jinak nejde.
