Předvolební průzkumy v Česku jsou jedna velká šaškárna
V říjnu proběhnou v České republice volby do třetiny Senátu a do krajských zastupitelstev. Strany si po čase opět vzpomněly, že tu jsou i nějací obyčejní lidé a začínají jim připomínat, jak na ně nikdy nepřestaly myslet. Do veřejného prostoru častěji pronikají i výsledky předvolebních průzkumů od různých výzkumných nebo sociologických společností, které prezentují data, jak si na tom jednotlivé strany a hnutí stojí. Poněkud komické až úsměvné je, že co průzkum, to jiný vítěz a mnohdy zcela odlišný výsledek.
Ale není se čemu divit. Způsob, jakým v Česku vznikají předvolební průzkumy, mají k reprezentativnosti hodně daleko. Vznikají na žalostně malém voličském vzorku, metody oslovení (jsou-li tedy vůbec nějak sofistikované a propracované) potenciálního voliče připomínají spíš telemarketing, míra zkreslení nebo statistická chyba je velmi vysoká. Navíc řadu průzkumů si zadávají samotné politické strany a zkuste se alespoň na vteřinu vcítit do kůže ředitele společnosti, která pro někoho vypracovává výsledky oblíbenosti mezi voliči a ještě za to bere peníze…
Problém však spočívá v tom, že z těchto nedokonalých průzkumů se stávají posvátné krávy. Média s nimi pracují jako s nedotknutelnými pravdami a cpou je do palcových titulků. Závěry průzkumů ovlivňují chování jednotlivých stran (musíme ještě něco slíbit…) a co hůř, nemalý dopad to má i na samotné voliče. Ti se mnohdy rozhodují právě až na základě těchto průzkumů, protože nechtějí, aby jejich hlas propadl. Před volbami se na základě nedokonalých průzkumů nedostanou některé strany ani do případných předvolebních debat, čímž jsou rovněž znevýhodněny.
V minulosti se už mnohokrát stalo, že se závěrečné průzkumy před volbami výrazně lišily od skutečných konečných výsledků. Zkrátka se ukázalo, že lidé nejsou hloupí a nesednou na lep „zaručeným pravdám“ tedy průzkumům, které byly nekvalitní nebo dle potřeby patřičně ohnuty. A společnosti, které takové průzkumy dodávají a vyrábějí, by pak měly uvažovat o změně svého předmětu činnosti. Například by mohly vozit odpadky. Protože když jejich zaměstnanci otevřou víko popelnice, tak poznají, zda jsou plné či prázdné. Splést se snad nemohou.
Jediným způsobem, jak mohou strany věrohodněji získat obraz své popularity, je vyjít mezi lidi a debatovat s nimi. Doby, kdy se chodili lidé na předvolební mítinky jen najíst a napít, už jsou snad pryč. Krajské volby jsou takovým ideálním barometrem. Víc udělat nelze. Masírovat lidi skrz inzerci v novinách nebo na billboardech je také možné, ale brzy se většinou ukáže, že to byly zbytečně vyhozené peníze a že místo vymýšlení sloganů měl příslušný kandidát či kandidáti věnovat pár slunečných i deštivých dní postávání na návsích či náměstích, kde voliči mohou zjistit, že daný kandidát skutečně existuje a občas má i dobré názory.
