České protiuprchlické strany připomínají bláznivý pytel blech. Na rozdíl od Evropy
Německá antiuprchlická Alternativa pro Německo (AfD) má podle posledního průzkumu na celostátní úrovni podporu už 16 procent voličů. Nizozemská Strana pro svobodu Geerta Wilderse může vyhrát v březnu příštího roku parlamentní volby. A kandidát rakouských Svobodných Norbert Hofer by se mohl stát v prosinci prezidentem. V Česku ale strany a hnutí, které kritizují migraci, připomínají spíše bláznivý pytel blech.
Na rozdíl od Česka mají některé (dnes už poměrně velké a vlivné) evropské strany kromě kritiky migrace a islámu ve svých programech také silné liberální ekonomické prvky (například snižování daní) a zcela jasný postoj k Evropské unii, která se podle nich buď musí radikálně změnit, nebo je z ní lepší vystoupit. Tak, jak to udělala Velká Británie.
Do velkých evropských antiuprchlických stran vstoupili také ekonomové, právníci, ale i intelektuálové. Tím se těmto stranám podařilo eliminovat některá extrémistická seskupení v jejich zemích, protože se více přiblížily k názorům střední třídy. Jsou tedy současně atraktivní pro příznivce pravicových i levicových stran, kterým „kradou“ voliče. Právě taková je německá AfD, Dánská lidová strana (druhá nejsilnější v parlamentu) či Svobodná strana Rakouska. Na Slovensku tuto roli hraje Sloboda a Solidarita (v březnových volbách dostala přes 12 procent).
Proč je ale v Česku vše jinak?
Stran a hnutí, které se vyhraňují proti migraci, je mnoho, ale těžko se dá v té změti zapamatovat, kdo je kdo. Nikdo z nich nedominuje, všichni se potácejí na okraji. Přitom podobným hlasem jako ony hovoří v tomto případě i prezident Miloš Zeman a také veřejnost o problémech uprchlíků, islámu, terorismu a bezpečnosti vášnivě diskutuje. Na žádný přelomový výsledek to pořád u antiuprchlických stran na rozdíl od ciziny nevypadá.
Důvodem je to, že se jim nepodařilo přesvědčit k reálné podpoře elity některých oborů (ekonomie, věda, medicína, vzdělávání), i když paradoxně celou českou společností zní hlasitá kritika migrace. Často právě od zástupců elit.
Lidé někdy ale ani netuší, v jakém uskupení se právě nacházejí pánové Okamura, Černoch či Konvička. Všechno to splývá, jednoznačný lídr pro žádné volby z tohoto politického rybníka nevzešel. Opakovaně vidíme mezi těmito lidmi pouze spory a hádky.
Tématu migrace se překvapivě více nechopily ani parlamentní strany. ČSSD a ANO něco kritizují, něco ne, je to polovičaté a metoda vyčkávací. ODS, které by se něco podobného hodilo do portfolia, dlouho váhala a zda by chtěla něco zásadně změnit, není jisté. Komunisté zůstávají komunisty bez ohledu na to, co se děje kolem a u lidovců musíte vždy přemýšlet, co vlastně chtěli sdělit. TOP 09 je k migrantům nejméně kritická, ale to se zase míjí s názorem většiny veřejnosti.
Obdoby německé AfD se tedy s největší pravděpodobností v České republice nedočkáme. Pokud by se chtěl o to někdo pokusit, musel by se do čela postavit někdo s alespoň nějakými politickými zkušenostmi (nebo by to musela být jiná veřejně známá osobnost), získat pro to zanícené členy, mít podporu desítek významných příslušníků elity, finanční zázemí a nedopustit, aby se na něj přilepil ten pytel blech, o kterém se hovořilo na začátku.
Nic takového se ale podle všeho v Česku nechystá. Což je v dnešní Evropě překvapivé.
