Invazní druhy hubíme, invazní národy vítáme
Moderní ekologie, věda o fungování složitých biologických systémů, se velmi nekompromisně staví k zavlečeným, nejlépe pak horečně se množícím invazním druhům. Lidé vystupující proti invazním lidským populacím jsou však nazýváni fašisty.
V nedělních Otázkách Václava Moravce se řešilo sucho. Vystoupil ministr životního prostřeví Brabec, a proti němu, implicitně jako reprezentant občanské společnosti, vědec a neúnavný popularizátor vědy klimatolog Václav Cílek. Václav Moravec jednu chvíli ukázal z okna žižkovské věže a děl, že na vlastní oči vidíme, jak nám v Praze začínají rezatět a usychat borovice. „Ona je to většinou borovice černá, balkánský přivandrovalec, na který (míněno na jeho ochranu) nemusíme dávat takový důraz.", uklidnil Moravce Václav Cílek. A odkryl strašnou rozpolcenost naší etiky, postoje k migraci a vítacím politikům. Ale mě to nejdříve rozesmálo. Představil jsem si totiž, jakej by byl strašněj průšvih, kdyby něco podobného řekl o lidech.
Ekologie v sedmdesátých letech minulého století - tehdy ještě jako mladá věda - prokázala, že by druhy měly zůstávat v místech původního výskytu, tam, kde jsou doma. Když se totiž dostanou například na jiný kontinent, tak pokud se chytnou, tak prostředí, do kterého přišli, nenávratně poškodí a rozvrátí. Jednak často nemívají v novém teritoriu přirozeného nepřítele, druhak konkurují místním druhům nebo je dokonce loví či na nich parazitují, a celkově rozvrací statisíce let se vyvíjející ekosystém prostředí, do kterého vtrhnou. Oprávněně pak vzniká termín „invazní druhy“, které odněkud přivandrovaly, nepatří tam, a proto je v novém místě výskytu žádoucí je vyhubit - i když se jedná o tak milá stvoření, jako medvídek mýval nebo želva nádherná. Právě tyto druhy se nyní snažíme v naší krajině vyhubit, protože nepasují do našich ekosystémů. Teze nešíření populací z původní domoviny je nezpochybnitelným axiomem současné ekologie.
Když však máme posuzovat ne šíření medvídka mývala, ale nepůvodních, a silně sociokulturně odlišných populací našeho vlastního druhu, rozuměj lidí ze zásadně odlišných kultur, zapomínáme na ekologii a jako výraz naší dobroty zavádíme vítací politiku. Přestože s ní většina Evropanů nesouhlasí, přestože jsou muslimští imigranti z kmenové společnosti schopni rozvrátit náš společenský ekosystém, přestože věda prokázala, že stěhování velkých populací mimo původní výskyt vždy nové místo výskytu poškodí, my vítáme. Sice už méně srdečně než loni, ale paní Merkelová je pořád přesvědčena, že to zvládne.
Takže jen pro připomenutí: Dovedete si představit ten tanec, kdyby můj oblíbený autor Václav Cílek nemluvil o přivandrovalé borovici, ale řekl by o imigrantech: „Oni jsou to většinou muslimové, blízkovýchodní přivandrovalci, na které (míněno na jejich ochranu) nemusíme dávat takový důraz"?
