Jediný rozumný bod protikuřáckého zákona
Neomarxistická buzerace jménem protikuřácký zákon kvapí ke svému schválení ve Sněmovně. Norma je to nesmyslná, diskriminační, protekcionistická a paternalistická, ale jeden pozitivní moment v ní nalezne i zarytý milovník tabákového dýmu.
Ve Sněmovně čeká na druhé čtení vládní protikuřácký zákon. Tedy norma, která povyšuje čirou buzeraci na státní politiku. Cílem zákona je - deklarativně, dle jeho autorů - ochrana zdraví nekuřáků. To je však jen část pravdy - zákon je stejně tak zaměřen na obtěžování, šikanování a diskriminaci kuřáků. Plně chápu, že personál v restauracích nemá povinnost snášet cigaretový kouř hostů. A že je tedy dobré v restauracích s obsluhou kouření z ohledů na personál zakázat. Ale poslanci odmítli pozměňovací návrh poslance Marka Bendy, aby v restauraci mohla být čtvrtina plochy oddělena a utěsněna od zbytku hospody a proměněna v samoobslužnou kuřárnu. Tento pozměňovací návrh neprošel, přestože v takové samoobsluze by nikoho z personálu kouř neobtěžoval. A to dokazuje, že víc než o zdraví nekuřáků jde o rituální ponížení a odvržení kuřáků. Takže celý zákon považuji za diskriminační paternalismus. Co je komu, a zákonodárcům zvlášť, do mých plic?
Kromě popsasných typů buzerace však protikuřácký zákon obsahuje jeden paragraf, se kterým souhlasím, a věřím, že s ním souhlasí i všichni příčetní kuřáci. A ten paragraf je zákaz kouření v autě, ve kterém jede kromě kuřáka také dítě.
Všechny argumenty proti zákonu vycházejí z myšlenkové pozice, že mi stát nemá co zakazovat chování, které je sice nezdravé a jehož následkem pravděpodobně zemřu, ale týká se jenom mne, jenom mých plic a průdušek. Což samozřejmě pro kouření v autě, kde cestuje malé dítě, neplatí. Už po prvních dvou třech tazích z cigarety se totiž kabina auta (pokud nejezdíme privátním autobusem, ten je větší) zaplní dýmem. A je třeba připomenout, že jen asi padesát procent tabákového kouře je viditelný jako dým - polovina zplodin zůstává neviditelná, takže v autě se při kouření uvolňují jedy i tehdy, když kuřák fouká dým z okénka.
I v buzerační normě je kupodivu zrnko dobrého. Škoda, že jen to zrnko, a zbytek připraveného zákona je neomarxistický pokus, jak chce věrchuška vychovávat lid.
