Bob Dylan je borec! Neřekl ani slovo k tomu, že dostal Nobelovu cenu za literaturu
Švédská akademie, která uděluje Nobelovu cenu, už rezignovala. Média, která čekala zásadní vyjádření, jen spekulují. A jen jeden jediný člověk ví, jak to všechno je. O co jde? Legendární americký písničkář Bob Dylan (75) získal minulý čtvrtek Nobelovu cenu za literaturu, ale zatím k tomu neřekl vůbec nic. Ani slovo. Ani se neví, zda si prestižní ocenění 10. prosince osobně převezme. Dylan, jako celý život, si jede po svém. A v tom je jeho velikost.
„V současnosti neděláme nic. Volala jsem a posílala elektronické zprávy jeho nejbližšímu spolupracovníkovi a obdržela jsem velmi milé odpovědi. Ale žádnou reakci od pana Dylana. Pro nynějšek to stačí,“ řekla v pondělí generální tajemnice Švédské akademie Sara Daniusová.
Dylan minulý čtvrtek večer, několik hodin poté, co bylo zveřejněno jeho jméno jako nového laureáta Nobelovy ceny za literaturu, vystoupil na koncertu v Las Vegas. Při vystoupení tradičně moc nemluvil a o Nobelovce neřekl ani slovo.
V pátek pozdě večer pak vystoupil na festivalu Desert Trip v Kalifornii. O Nobelově ceně opět ani slovo. Po Dylanovi přišla na pódium slavná skupina Rolling Stones a její frontman Mick Jagger řekl: „Chci poděkovat Bobu Dylanovi za úžasné vystoupení. Nikdy předtím jsme nesdíleli pódium s nositelem Nobelovy ceny.“
Někteří lidé považují tento Dylanův odstup od veřejnosti i médií a jeho tajuplnost za určitou formu zvrácenosti a nepochopitelné nadřazenosti. Jiní to naopak oceňují jako obdivuhodnou zarputilost a důkaz síly osobnosti. Já na něm oceňuji a obdivuji, že si vydobyl tu výsadu a má schopnost udržet se stranou mediálního šílenství, i když je na něj upřena enormní pozornost.
S Dylanem samozřejmě, na rozdíl od jiných, nedělá absolutně nic ani to, že laureát Nobelovy ceny dostane kromě medaile a diplomu i 8 milionů švédských korun (v přepočtu kolem 22 milionů korun). Písničkář ty peníze nepotřebuje, tolik si vydělá rychle a lehce.
Jeho přítel, kanadský hudebník a spisovatel Leonard Cohen (82), se pokusil Dylanovu mlčenlivost k prestižní ceně vysvětlit: „Žádná cena nemůže ocenit velikost muže, který tak změnil populární hudbu. Nobelova cena je pro něj něco podobného, jako kdybyste připnuli na Mount Everest medaili za to, že je to nejvyšší hora světa.“
Dylanovo mlčení k Nobelově ceně se ale dalo očekávat, překvapení mohou být pouze lidé, kteří ho nesledují. A média, ale ty jsou překvapena vždy.
Například v březnu 2001 dostal Oscara za píseň „Things Have Changed“ z filmu Wonder Boys. Pro cenu se nedostavil, poslal jen pozdrav pomocí videa z Austrálie.
V roce 2010 se uvolil, že zahraje v Bílém domě u příležitosti Měsíce černošské historie. Zahrál, pak se zvedl, odmítl společnou fotografii, pozdravil a odešel. „Bylo to tak, jak jsme očekávali, ale přesně to mám na Bobu Dylanovi rád,“ komentoval to později lakonicky americký prezident Barack Obama.
Pamatuji si na rok 2010, kdy jsem byl s manželkou na jeho koncertu v pražské O2 Aréně. Začal přesně na minutu, jak bylo uvedeno na vstupenkách! To Madonna nedávno nechala čekat lidi více než hodinu. Staré pecky hrál na začátku, ne na konci, jak je obvyklé. V podstatě se nehýbal, většinou seděl na židli, na hlavě naražený klobouk, zcela ponořený do své hudby a zpěvu. Dohrál, poděkoval, odešel. Žádné opičky, žádné poskakování, žádné dojemné a vypočítavé scény. Jistě, mnoha lidem se to pak vlastně nelíbilo, jsou zvyklí na show za každou cenu.
Jenže Dylan hraje bez předkapely. Podle pořadatelů bývá jeho repertoár většinou dopředu neznámý (a on jim ho nesdělí), často se až na poslední chvíli rozhoduje, co vlastně bude hrát. Někdy to prý dokonce netuší ani jeho doprovodní hudebníci.
Umíte si to představit u někoho jiného? Neumíte a já také ne. A v tom je Dylanova síla a velikost.
Ale odpověď na to, zda se osobně dostaví pro Nobelovu cenu za literaturu, přesto známe. Najdeme ji v jeho slavné písni „Blowin' in the Wind“ z roku 1962. Na konci první sloky Dylan zpívá „the answer is blowin in the wind“, tedy „odpověď se vznáší ve větru“.
Tak, tak…
