Ilustrační kresba

Ilustrační kresba Zdroj: Ivan Steiger

Zeď, nářky, lži a hanebnosti

Marek Stoniš

„Izrael nemá žádnou vazbu na Chrámovou horu a Zeď nářků.“ ­Tohle není tvrzení nějakých radikálních muslimských imámů, fašounů nebo popíračů holocaustu. Návrh rezoluce tohoto pozoruhodného obsahu přijala UNESCO, tedy Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu.

Tedy text výsostně nevědecký, nekulturní a nevýchovný – na Chrámové hoře přece založil téměř tisíc let před Kristem (o islámu ani nemluvě) první židovský chrám král Šalamoun. A Západní zeď – neboli Zeď nářků – je jediné, co židům zbylo z Druhého chrámu, jenž stál na stejném místě a který spolu s Jeruzalémem srovnal se zemí během potlačení židovského protiřímského povstání v roce 70 pozdější římský císař Titus.

Na tento protiizraelský výplod reagoval výstižně izraelský premiér Netanjahu: „Tvrdit, že židé nemají vazbu na Zeď nářků nebo Chrámovou horu, je stejné jako přijmout rezoluci o tom, že Egypt nemá vazbu na pyramidy nebo Čína na Velkou čínskou zeď.“

Těžko říci, zda ovšem podobně jasné argumenty mohou organizacemi, jakými jsou UNESCO, respektive Organizace spojených národů, vůbec nějak pohnout. Tyto instituce jsou už léta ovládány koalicí zástupců stále agresívnějších nedemokratických režimů – stačí se podívat, kdo zvedl pro zmíněnou protiizraelskou rezoluci ruku.

Činy a slova těchto politických banditů, nad jejichž hlavami ovšem vlaje ctihodný prapor OSN, vůbec nemá smysl racionálně hodnotit, nebo se je dokonce pokoušet napravovat – lhaní, manipulace, antisemitismus a propaganda goebbelsovského ražení ve jménu vymazání Izraele, této jediné demokracie na Blízkém východě, z mapy světa jsou jejich denním chlebem.

Pro naše duševní zdraví je ovšem důležité sledovat, jak se k podobným skandálním mezinárodním aktům staví česká diplomacie. O zmíněné rezoluci se bude zanedlouho jednat na plénu OSN a my bychom měli pozorně sledovat, co Češi na ni. Všechno jiné než jasné „ne“ by totiž znamenalo do nebe volající popření zdravého rozumu i naší zahraniční politiky.

Pokud ona rezoluce nakonec přesto na plénu projde, neměli bychom jen tak mávnout rukou, ale okamžitě organizaci, jež otevřeně podporuje mezinárodní terorismus a popírá základní právo na samotnou existenci demokratických a kulturních národů, přestat přinejmenším finančně podporovat. Protože k čemu je účastnit se a zavírat oči před zjevnými hanebnostmi, které se halí do pokryteckého hávu mezinárodního práva?

Nabízí se ovšem i jiná strategie. Když jsem se ptal svého židovského přítele Martina Aarona Hořínka, co nejnovějšímu tvrzení UNESCO o právu Izraele na svá posvátná místa říká, napsal mi zhruba toto: „Izrael by měl ukázat dobrou vůli a opravdu začít u Zdi nářků. Možné a spravedlivé by bylo, že Izraelci si nechají zeď a Palestinci ty nářky.“

To by byla rezoluce OSN!

Text vyšel v tištěném Reflexu č. 42, který je na stáncích od čtvrtka 20. října.

Reflex 42/2016Reflex 42/2016|Archív