V Česku pokračuje staronový seriál Prezidentská volba
Je podzim. A jako každý podzim, když slunce přestává hřát, vítr nabere na ostrosti a řidiči musí občas po ránu škrábat okna svých aut, začíná v Česku další díl seriálu Prezidentská volba 2013, série čtvrtá, díl první. O co se jedná a jaké jsou osoby a obsazení?
Volte Karla
V lednu 2013, v době první přímé prezidentské volby, došlo v politické části české veřejnosti k docela zásadnímu rozštěpu. Původně podceňovaný Miloš Zeman se stal reprezentantem té levicovější a konzervativnější části českého národa z vesnic a malých měst. Na přelomu roku se dlouho hledal jeho protikandidát, až to slovo padlo na Karla Schwarzenberga, tedy ministra zahraniční z tehdy nenáviděné vlády, který pár měsíců předtím nebyl českou veřejností vnímán jako favorit. Nicméně Zemanův nástup vyvolal poptávku po protifiguře, která by zastupovala liberálnější část společnosti z větších měst.
Dlouho se zdálo, že by to mohl být expremiér úřednické vlády Fischer, ale nápaditá volební kampaň ministra zahraničí, překřtěného tehdy na Karla, ve spojitosti s Fischerovou neurčitostí rozhodla.
Ksichty nastupují
V českých centrálních médiích a uměleckém světě tehdy nastala euforie, srovnatelná se sametovou revolucí. „Ksichty“, jak se v době revoluce vlídně říkalo známým hercům a zpěvákům, opět bez nároku na honorář organizovali mítinky na „Karlovu“ podporu a média tlačila víc než bylo zdrávo, aby veřejnost správně zvolila. Aby nebylo omylu, že to myslí tak, jak to týdny novináři demonstrovali, dali šéfredaktoři většiny novin na první stránky prohlášení: Volte Karla.
Byl to v dějinách české žurnalistiky ojedinělý počin, který však u čtenářů často vyvolával opačný pocit – někdo se s námi snaží manipulovat a vnucovat nám něco. Nastal klasický overkill a média přestala hrát v těsně předprezidentské kampani zásadnější roli.
Neuznat vítězství
Když nezvítězil Karel, zavládla v táboře „Karlovců“ deprese a snaha fakticky Zemanovo vítězství „neuznat“ nebo dokonce „oduznat“. Snad i proto, hlavně na podzim, se konají různé mítinky a protizemanovské akce. Ne, že by často neměly vnitřní oprávnění, protože pan prezident se občas velmi nekontroluje. Člověk v tom však příliš cítí snahu odehrát si znovu a zpětně ještě slavnou prezidentskou volbu, kdy všichni měli k sobě tak nějak blíž, svět byl krásný, jen ten lid nepochopil koho volit.
V následujících dnech se proto odehraje první díl čtvrté série na téma pan Brady a medaile, kterou nedostal. A zase: samotný Zemanův tah, kdy neocení bývalého vězně koncentráku je odpudivý (viz můj včerejší příspěvek na Facebooku Nešťastný pan Brady a Číňané). Nelze ale přehlédnout, že to, co se z toho ve veřejném prostoru vyrobí, bude zase jen X tá série prezidentské volby.
