Trocha sentimentu: Pane Brady, děkuju za stárnoucí muže!
Jak se nyní dostal do módy Jiří Brady, nedá mi, abych jeho osobu nezmínil v úplně jiném kontextu, než v tom, ve kterém se o něm psalo. Pan Brady totiž představuje ztělesněnou naději pro celou moji generaci - pro stárnoucí muže.
Ano, všude už se psalo, že pan Brady měl dostat, ale nedostal státní vyznamenání. Všude už se psalo i to, jak nesmírně důležitou a záslužnou činnost provozuje - jak moc je důležité, aby poslední pamětníci holocaustu vyprávěli dětem, jaké hrůzy si byli lidé ochotni dělat, a že už lidstvo nesmí nic podobného dopustit. A všude se psalo, jak hulvátství miloše Zemana na pana Bradyho zahýbalo politickou scénou.
Nikde se ale zatím nepsalo, že pan Jiří Brady je zcela obdivuhodný muž i z hlediska, jak se drží. V jaké je perfektní fyzické, ale především psychické kondici. Pan Brady se narodil 9. února 1928, to jest je mu dnes osmdesát osm let. Pozorně jsem sledoval jeho vystoupení na improvizované tiskové konferenci na letišti hned po jeho příletu, a ještě pozorněji jeho včerejší vystoupení v Interwiev ČT 24.
Mimochodem - díky ČT, že mu dala opakovaně široký prostor ve svém vysílacím čase, odvysílala i výborný dokument o panu Bradym od Michala Kubala. Sledoval jsem, jak pan Brady ve svých osmdesáti osmi letech plně chápe otázky, orientuje se v nich, je plně orientován v čase, prostoru, kontextu situace i sociálního významu vystoupení v tak seriozní relaci, a myslelo mu to mnohem lépe, než celé řadě našich politiků, kterým je přitom polovina let co Bradymu.
Vídám ve svém okolí desítky mých vrstevníků, kteří již zemřeli, ale dosud jim to nikdo neřekl a nevystavili jim úmrtní list. Padesátníků, kteří odmítají Internet a považují se za ctihodné starší gentlemany - a podle toho jim to taky myslí. Potkal jsem snad stovky šedesátníků a sedmdesátníků, kteří „to vzdali“ a jsou z nich dědci nad hrobem - přičemž v tomto stavu mohou setrvat dvacet i třicet let.
A pak najednou vidím v televizi drobného chlapíka, který se tomu chátrání dokázal postavit, v osmaosmdesáti mu to perfektně myslí, nemá sebemenší příznaky stařečké mentální ochablostí (mírná kognitivní porucha) a je duševně mladší než mnoho o generaci mladších mužů. A nepochybuji o tom, že velký podíl na jeho svěžesti má to, že se naplno věnuje smysluplné práci (ač to zní blbě) ve prospěch humanismu. A že ho na nohou - vedle železné vůle samozřejmě - drží i pocit, že pracuje na velké a správné věci. I v osmaosmdesáti.
Takže jménem všech stárnoucích chlapů, kteří se děsí stařecké zblbělosti a vyhasnutí, tímto panu Bradymu děkuju, jaký dává skvělý příklad, že chlap může fungovat i pár let před stovkou.
