Jiří Brady nespadl z nebe. Proč všechna ta ocenění dostává až teď? Kampaň střídá kampaň
Příběh Jiřího Bradyho, který přežil nacistické koncentráky, zná dnes už téměř každý. Skvělé! Kvůli nedůstojné taškařici, zda bude či nebude vyznamenán v pátek 28. října na Pražském hradě, se také zvedla vlna solidarity a pan Brady dostane mnoho jiných ocenění. Proč ale až teď? Proč se všichni probudili najednou až v těchto dnech? Jiří Brady přece nespadl z nebe.
Svoji záslužnou práci při vysvětlování hrůz holocaustu dělá mnoho let. Byl už za to oceněn ve Velké Británii či Německu. Zajímavou reportáž o něm vysílala Česká televize již na jaře roku 2004. Ve spolupráci s ním připravilo už před lety Židovské muzeum vzdělávací program pro děti. V roce 2003 vydalo nakladatelství Portál knihu „Hanin kufřík. Příběh dívky, která se nevrátila“. Ten pojednává i o osudu pana Bradyho.
Pozoruhodný příběh byl známý a byl tady.
Zvláštní proto je, že tolik institucí a měst si vzpomnělo až v posledních dnech, že Jiřího Bradyho vyznamená a ocení. Proč ne předtím? Přece si to zasloužil dávno.
Jedná se o reakci na to, že vyznamenání po zcela absurdní diskusi nedostane Jiří Brady na Pražském hradě z rukou prezidenta. To je chyba a nemá cenu ji dál rozebírat.
Ne, že by si všechna ta další ocenění pan Brady nezasloužil, ale hlasitá kampaňovitost, s kterou se tak děje, není pro Českou republiku a její vztah k lidem s podobným osudem právě lichotivá.
Univerzita Palackého v Olomouci dá Jiřímu Bradymu pamětní medaili. Primátorka Prahy mu udělí „klíč od obce pražské“. Poslanecká sněmovna mu předá medaili a pamětní list. Premiér Sobotka ho ocení medailí Karla Kramáře. Pamětní list mu dá i město Brno.
V případě Jiřího Brady měla všechna ta ocenění (včetně medaile z rukou prezidenta, nemyslím tím jen Miloše Zemana, ale i jeho předchůdce) přijít dávno. Bohužel jsme všichni zaspali.
Paradoxně přispěla k probuzení návštěva Jeho svatosti 14. tibetského dalajlamy. Těším se, co se stane po jeho příští návštěvě.
