Proč to Babišovi s tím rozpočtem tak jde. A za co může poděkovat svým předchůdcům
Průběžný přebytek státního rozpočtu je po říjnu 98,3 miliardy korun. Nikdy nebyl lepší. Na konci roku bude výsledek pravděpodobně taky nejlepší v historii ČR. Zázrak? Nebo genialita ministra financí?
Rozdíl mezi letošním a loňským říjnem je 127,5 miliardy korun. To je přece skvělé. Když se ale podíváme do čísel podrobněji, zase tak skvělé ne.
V porovnání s loňskem především doslova září pokles kapitálových (investičních) výdajů o více než 50 miliard. To není jednoznačně pozitivní zpráva. Opačně přitom „září“ zvýšení neinvestičních transferů Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu o 34 procent — zemědělské dotace jsou holt priorita.
Číslo za říjen je taky vylepšeno posunutím některých plateb (zálohy regionálnímu školství; příjmy z dividend). To máme nějakých 15 miliard.
Skoro o 60 miliard více než loni rozpočet získal na daních a sociálních odvodech. Neupírejme Andreji Babišovi zásluhu na výsledku o pár miliard lepším, ale drtivou část toho zajistila ekonomika bez ohledu na něj — jednak ji svou politikou přehřívá Česká národní banka a nezaměstnanost je i díky ní na nejnižší úrovni v celé EU, a to pak daně a odvody rostou jedna báseň. Jednak má současná vláda z pekla štěstí na fázi hospodářského cyklu, za což může poděkovat vládám předchozím, zejména Nečasově, která růst ekonomiky pomohla vlastně oddálit.
Nečasově vládě však může Babiš poděkovat ještě za jednu věc a nemyslím teď úporné úspory, jež položily základ rekordně levnému financování českého dluhu, což už taky pár desítek miliard hodilo.
Babiš svým předchůdcům může poděkovat za to, že v některých oblastech nedělali takřka nic. Babišovo reverse charge a kontrolní hlášení u DPH na výběr této daně zdaleka nemají takový efekt — výběr DPH patří mezi nejpomaleji rostoucí daňové příjmy (i s ohledem na změnu rozpočtového určení). Ale on zkrátka NĚCO dělá a vytváří ve veřejnosti přesvědčení, že se něco konkrétního zlepší.
Žijeme v době, kdy se skvělý výsledek rozpočtu může během jediného roku změnit na nejhorší (jako v letech 2008 a 2009). Stačí rána ze zahraničí. Letošní přebytkový rozpočet tak může být rychle zapomenut. Babiš ale do jisté míry bude považován za úspěšného právě za to, že udělal něco. Že si dal státní finance na hromadu a ušetřil nějaké drobné za úroky, že stvořil nový projekt kontroly toku financí (EET, kontrolní hlášení) nebo že stvořil Kobru.
Mně se jeho přístup nelíbí. Represívnímu pojetí nefandím, zvlášť když jasně podceňuje dopady na náklady hlavně malých firem, a to v zemi, jež své podnikatele byrokracií zatěžuje řádově víc než jiné evropské státy. Dělá ale dojem, že se zabývá jednotlivými, skutečnými, dlouho neřešenými problémy. Předchůdci mu k tomu nechali hodně prostoru.
