O čem se nepíše, nemluví a nevysílá
Důležitých zpráv, které zůstávají nepovšimnuty, je mnoho. Buď se nehodí do politickokorektního krámu našich (především veřejnoprávních) médií, nebo jsou opominuty, protože si naši mediální šéfové myslí, že prostě nejsou důležité.
Vybral jsem vaší ctěné pozornosti dva podobné typy těchto událostí. A to navzdory našim zásadním starostem, jestli pan Forejt volal panu Bradymu a slíbil mu vyznamenání, jestli pan Herman slíbil něco panu Zemanovi, nebo ne, a jestli to něco slyšel pan Mládek a pan Ťok, nebo ne.
Zpráva první: Již několik týdnů protestují francouzští policisté, k nimž se přidali hasiči i řidiči veřejné dopravy, proti netečnosti své vlády. Chtějí dosáhnout větší legislativní ochrany svých profesí a žádají, aby je vláda vybavila novou výzbrojí a výstrojí, včetně neprůstřelných vest.
Pohár francouzské policejní trpělivosti přetekl ve chvíli, kdy skupina patnácti maskovaných zločinců hodila dvěma hlídkujícím policistům do auta zápalnou láhev a snažila se je udržet ve voze tak dlouho, dokud neuhoří. Nestalo se, protože je zachránili dva jejich uniformovaní kolegové. Všichni čtyři ale nakonec skončili s popáleninami v nemocnici, jeden z nich bojuje o život. Francouzská vláda se tváří v tvář rozhořčeným policistům rozhoupala a přislíbila jim dvě stě padesát miliónů eur na nové vybavení.
Ale co je možná důležitější než peníze: Díky veřejným protestům se prolomilo mediální ticho, jež panuje kolem tzv. no-go zón, kde žijí převážně arabští přistěhovalci, jejich děti a kde neplatí většinové zákony a pravidla. Právě v jedné z nich k pokusu o upálení policistů došlo. Policisté, hasiči a řidiči veřejné dopravy, kteří z popisu své práce musejí do takových míst vstupovat, se rozhodli s výše zmíněným způsobem multikulturního obohacení nesmířit. A svoji bitvu s vládou, jež před rostoucí přistěhovaleckou agresí strkala hlavu do písku, nakonec vyhráli.
Zpráva druhá: Izrael protestuje proti tomu, že nová škola, kterou Palestinci začali stavět ve městě Tulkarm na západním břehu Jordánu, má nést jméno Saláha Chaláfa, zvaného také abú Ijád. Což byl vůdce teroristické skupiny Černé září, jež mimo jiné zavraždila během mnichovské olympiády v roce 1972 jedenáct členů izraelské výpravy a jednoho německého policistu.
Palestinci se izraelským protestům samozřejmě vysmáli – Chaláf je podle nich významná osobnost a mučedník. A lídři Evropské unie, která ze svého rozpočtu palestinské „školství“ platí? Mlčí. Jsou zjevně zahlceni usilovnou prací na nových vyhláškách a nařízeních, jež mají pořádně ztrestat ty členské země, které stále zatvrzele odmítají přijímat uprchlíky – absolventy podobných typů škol, jakou bude i ona Chaláfova základka.
Nejsem tak naivní, abych si myslel, že se po přečtení této informace zaplní ulice protestujícími, kteří budou žádat Brusel, aby skončil s financováním palestinské výchovy k teroru. Nic takového se totiž kvůli samotné podstatě bruselské blízkovýchodní politiky nestane. Ale informace, že se z vlastních peněz podílíme na takové hanebnosti, bychom si upírat neměli.
