V tom aby se prase vyznalo. ODS léta mění stanovisko k dalajlamovi. Co vlastně chce?
Za „nešťastné, nedůstojné a nepřijatelné“ označil včera předseda ODS Petr Fiala ponížené prohlášení čtyř českých vrcholných politiků k návštěvě dalajlamy a k Číně. Svatá pravda. Jen se u toho nabízejí v souvislosti s občanskými demokraty, naší tradiční stranou, která zásadně ovlivnila porevoluční vývoj země, otázky, zda je to už teď opravdu tak, jak se to říká. Protože ve vztahu k dalajlamovi, Tibetu a Číně se v případě ODS nelze vůbec zorientovat.
V době kdy se prezident Václav Havel pravidelně setkával se svým přítelem tibetským dalajlamou, tehdejší premiér a předseda ODS Václav Klaus o tom nechtěl ani slyšet. A raději to většinou ani „neviděl“.
Byl to pak právě Klaus, který v říjnu 2003 prolomil nesmírně dlouhých 27 let čekání na našeho prezidenta, které provázelo každoroční recepce ke státnímu svátku Čínské lidové republiky v Praze. Tak dlouho na čínskou ambasádu nejvyšší představitel země nepřišel. Až Klaus. Tím začala nová fáze normalizace vztahů s komunistickou Čínou.
Pak nastoupil do čela ODS Mirek Topolánek a situace se rázem změnila.
Ani ne tak v tom, že bychom neuznávali „politiku jedné Číny“, jak to chce Peking. Ta je neměnná, bez ohledu na to, zda vládne v Česku pravice, levice, nebo nějaký těžko definovatelný slepenec jako teď.
Jenže Topolánek (možná i za přispění jeho partnerky Lucie Talmanové, která je velkou příznivkyní Tibetu) se na podzim 2008 setkal v oficiálním sídle českých premiérů, v pražské Kramářově vile, s dalajlamou. Na rozdíl od ministra Hermana to ale udělal šikovně – údajně to byla čistě soukromá schůzka s duchovním vůdcem Tibetu.
Předtím si ale šéf ODS a premiér v jedné osobě dovolil „kousek“, který neměl v Evropě obdoby. Před letní olympiádou v Pekingu v roce 2008 Topolánek řekl: „V reakci na události v Tibetu jsem zrušil cestu na zahájení olympiády a na tom trvám. Z tohoto svého rozhodnutí jsem neustoupil.“ Měl u toho dokonce v klopě saka odznáček s tibetskou vlaječkou. Něco nevídaného, ale sympatického. Do Pekingu na olympiádu pak přesto jel. Jako důvod uvedl podporu českých sportovců.
Jenže podobný postoj neměl dlouhého trvání. Přišel Petr Nečas a ODS opět otočila.
Předseda vlády Nečas v září 2012 národu (a potažmo hlavně čínské vládě) sdělil, že podpora dalajlamy u nás je přehnaná a označil ji za „dalajlamismus“. A dodal: „Vzývání tohoto směru není podporou svobody a demokracie.“
Podle Nečase se tím podporuje režim, který by pravděpodobně neměl demokratický, ale „polofeudální, teokratický charakter se silnými autoritativními prvky“. Uvedl, že Česko razí politiku jedné Číny. „Jsem přesvědčen, že těmito umělými problémy si nemáme házet klacky pod nohy,“ podotkl Nečas.
Byl zvolen Petr Fiala a jeho reakce na poslední události kolem Číny a návštěvy dalajlamy je opět jiná.
Co bude příští rok? A co za tři roky? Kam se ODS vrhne? Bude dalajlama zatracen či vyzdvižen? V tom aby se prase vyznalo.
